Ital Vittorio Grigolo začínal v chlapeckém sboru Sixtinské kaple. „Při obřadech jsem se téměř mohl dotknout papeže, což bylo něco magického,“ vypráví. Ještě jako kluka si ho vybrala Římská opera do role pasáčka v Tosce. Na zkoušce se potkal s Lucianem Pavarottim. „Cítil jsem bázeň i úctu, on mne však povzbuzoval, radil mi, věřil ve mne. Navždy zůstane v mém srdci,“ svěřuje se.
I pak měl štěstí. Na učitele i na divadla, která mu dala šance. Neváhá jít i do experimentů. Hrál třeba v La traviatě na nádraží v Curychu. „Nebylo snadné se soustředit mezi davy lidí a hlášeními, že vlak přijíždí,“ směje se. Zpíval i po boku Plácida Dominga v Rigolettovi přenášeném živě z Mantovy. „Musel jsem si zvyknout na kameru, která vás špehuje a před níž nelze utéct,“ přiznává.
Opera jako formule 1
Grigolo rád používá slovo „popera“. „Chci oslovit široké publikum. Takový byl i projekt West Side Story k poctě Leonarda Bernsteina, nominovaný na Grammy,“ podotýká.
Kromě hudby miluje formuli 1. „Podobá se opeře. Technici v zázemí koordinují každou vteřinu, zpěváci usilují o výkon vyladěný jako skvělý motor. Přesnost, rytmus, harmonie patří do obou světů,“ tvrdí. A oblíbený model? „LaFerrari. Té krásce se nic nevyrovná!“
