Nebýt soutěže X Factor, někde by teď za volantem kamionu brázdil dálnice. Místo toho tráví čtyřiačtyřicetiletý Jiří Zonyga z Břeclavi poslední týdny v pražském nahrávacím studiu a finišuje se svou debutovou deskou.
"V podstatě je z osmdesáti procent nahraná i nazpívaná a v této chvíli míří na finální míchačku, kde se dostane do podoby, v níž už by mohla vyjít," vysvětluje Jiří Zonyga. Jemu chybí ještě nazpívat dvě písničky. "Nebo možná ještě tři, to musíme dořešit," říká sympatický urostlý zpěvák, který v soutěži přesvědčil silným hlasem.
Přestože je Zonyga naprosto nepřehlédnutelný, při osobním setkání člověka skoro napadne, že hlas, kterým zpívá, snad ani nepatří jemu. Mluví nevýrazně, téměř potichu. Až po pár minutách začne být jeho hlas silnější a jistější a začnete v něm cítit tu sílu, kterou ohromuje lidi z pódia.
S hotovými písněmi je prý doslova "strašně spokojený". Stejně jako s lidmi, kteří mu s deskou pomáhají. Vybrala je vydavatelská firma Sony BMG, která se soutěží spolupracovala - s producenty desky Jiřím Janouchem a Michalem Dvořákem si prý vyloženě padli do noty.
"Ti dva přišli hned na první sezení. Věděl jsem, že Jiří Janouch je kytarista od Anny K. a že Michal Dvořák hrál v Lucii. Jejich profesní kvality jsem tedy poznával až ve studiu, kde oba dělají velký kus poctivé práce," tvrdí Zonyga.
A s úsměvem dodává: "Jirka mi dokonce poskytl azyl a nechává mě u sebe přespávat, když jsem v Praze. Tak snad se jim se mnou spolupracuje stejně dobře jako mně s nimi, zatím si nestěžovali." Při práci mezi nimi prý vždy zvítězí rozumná domluva a stejně jednoduchá byla i domluva se Sony BMG.
Zonygu podle jeho slov do ničeho nenutili - mohl si tak zcela svobodně vybírat, co natočí. "Bylo jasné, že budou chtít, aby se skladby hrály v rádiích, takže jsem nečekal, že natočím nějakou trashmetalovou desku. Neměl jsem ani pocit, že by to musela být zásadně nějaká strašná tvrďárna," říká s tím, že zatím bezejmenné album má podle něho hlavně široký záběr.
Posluchači na desce najdou jak rychlejší, tak i pomalejší skladby. "Je to především rock, ale je tam i numetal a poprock, k tomu přidejte dvě balady a něco z lidových motivů," vysvětluje Zonyga, který si na desku napsal dvě skladby - třeba baladu Týdny.
V šuplíku mu prý doma leží ještě štos písniček, ale chtěl, aby deska byla barevnější, takže ji neměl v úmyslu dělat čistě autorskou. "S hudbou jsem neměl vůbec problémy, ale odmítl jsem pár textů. Chci zpívat o normálních věcech, přišlo mi v mém věku divné zpívat, že mi končí prázdniny a že se rozcházím s nějakou dívkou, to zpívat nebudu," dodává.
