Příběh totiž vychází ze skutečné události, již kromě odborníků asi sotva kdo postřehl. V roce 1976 zaznamenala malá americká vinice průlom, neboť při pařížské ochutnávce "naslepo" porazila vyhlášené francouzské sklepy, takže dosud přehlíženou Kalifornii začali brát i znalci vážně – o zákaznících nemluvě.
Ve filmu kvůli svému snu o dokonalém chardonnay málem přijde na buben vinař-amatér alias Bill Pullman, kterého v hodině dvanácté podpoří syn s přáteli. Celou soutěž vymyslí britský obchodník s vínem, jejž hraje Alan Rickman tak zábavně, že k jinak průměrné podívané za padesát procent přidá poctivých deset procent navíc.
Zosobňuje mírně blahosklonný, mírně sarkastický most mezi dvěma vinařskými velmocemi, přičemž o obou ví své. Ale současně je to průkopník, který neváhá použít partyzánské metody – třeba když v jedné z nejlepších etud pašuje lahve do letadla. A nikdo jiný než rodilý Londýňan Rickmanova formátu by nedovedl odpovědět na urážky s takovou nonšalancí "Nejsem hajzl. Jsem Brit."
Na francouzské straně se výraznější postava nevyskytuje a na americké panuje povšechná malebnost od pohádkového panoramatu vinic v zapadajícím slunci po bezstarostné mladíky, kteří si tu tak trochu prodlužují éru hippies, nežli mezi ně vstoupí krásná stážistka.
Přespříliš se tu vykládá a dost vychovává, byť hrdina udílí otcovské lekce často v ringu. Spíše než čistá komedie se předvádí usměvavě staromódní profesní sága o komunitě správných chlapů, nadšenců a bojovníků.
Samí milí hezcí lidé, ale na moudrou hořkou krásu Bokovky prostě Víno roku nemá. Nadto vinou režiséra Randalla Millera, který až televizně ilustruje každý záběr, příjezd, odjezd i pointu, film ztrácí na hravosti a spádu; o dvacet minut méně by mu vyloženě prospělo.
Nicméně neurazí a doma na DVD, nejlépe stylově s lahví vína z kalifornské produkce režiséra F. F. Coppoly, vytvoří příjemný večer.
Víno roku
USA, režie R. Miller, hrají Ch. Pine,
F. Rodríguez, A. Rickman, B. Pullman, tit., 110 min.
Hodnocení MF DNES: 60 %
