RECENZE: Italské manželství Stašové a Dlouhého je možná až moc vulgární

Novou komedii Divadla ABC Vím, že víš, že vím... táhne silná manželská dvojice v podání Simony Stašové a Michala Dlouhého. Hře však chybí gradace a oplývá přemírou dvousmyslných narážek.

Městská divadla pražská připravila dramatizaci slavné italské komedie ze začátku osmdesátých let, ve které si vedle režiséra Alberta Sordiho zahrála Monica Vittiová. Českou verzi inscenoval pro Divadlo ABC režisér Vladimír Strnisko.

Ten obsadil do hry, která se dívá do útrob divoké italské domácnosti, Simonu Stašovou a Michala Dlouhého. Diváci mohou prožívat příběh obyčejné rodiny, kterou omylem sleduje soukromý detektiv (Petr Vančura). Spletl si totiž manželku s partnerkou významného politika bydlící o patro výš.

Hra Víš, že vím, že víš... tak nabízí nepřeberně prostoru pro situační humor navázaný na jedné straně na příběh a na druhé na klasické rodinné soužití páru po čtyřicítce s tradičními atributy plechovky piva, fotbalu v televizi či návštěv kadeřníka.

Stašová s Dlouhým jsou pro takový prostor ideálními představiteli a dokonale plní úlohy uřvaných Italů. Zvláště Dlouhý už od prvních momentů předvádí klasický archetyp brunátného manžela, který má rád svůj zatuchlý klid. A stejně tak Stašová skvěle zvládá roli aktivní ženy stále toužící po troše romantiky, kterou kombinuje se silnou potřebou manželovu rodinnou zatuchlost občas provětrat nějakou solidní hádkou.

Vím, že víš, že vím...

55 %

Divadlo ABC

premiéra 7. března 2015

režie: Vladimír Strnisko

hrají: Simona Stašová, Michal Dlouhý, Petr Vančura/Vasil Fridrich, Andrea Daňková

Oba herci se však svých ukřičených rolí drží možná až příliš důsledně. Rodinné vibrace totiž do diváků vpouštějí od prvních minut s takovou intenzitou, že nemají po zbytek hry kam gradovat, a relativně dlouhá hra se tak začíná už před přestávkou trochu opakovat.

Úplně do ztracena pak vyznívá snaha o aktualizaci tématu na dnešní dobu, když například narážka na premiéra od lokomotiv přichází s téměř desetiletým zpožděním. Zbytečně působí i přemíra sprostých slov a prvoplánových vulgarit. Strniskova hra si však v momentech věčných manželských půtek najde vděčné publikum, které se rádo zajde do divadla zasmát karikatuře sebe samého. Obzvlášť když se ta karikatura může opřít o dva silné herce.