VIDEO: Kvůli Kajínkovi jsem dělal 1 600 kliků denně, tvrdí jeho představitel

Musí být charizmatický, přesvědčivý a fyzicky zdatný, přál si režisér filmu Kajínek Petr Jákl, když si představoval hlavní postavu svého celovečerního debutu. Hledání filmového Jiřího Kajínka nakonec skončilo v Rusku. "Škoda, že se nemohu také přihlásit," posteskl si skutečný odsouzenec, jehož nakonec ztvární držitel Zlaté palmy z Cannes Konstantin Lavroněnko.

Kajínek
v kinech

Premiéra filmu se koná 5. srpna. Podle posledních zpráv se jí doživotně odsouzený Jiří Kajínek osobně nezúčastní.

"Konstatina Lavroněnka jsem poprvé uviděl v britském thrilleru Archangel - tehdy jsem v něm spatřil svého Kajínka. Udělal na mě ohromný dojem, vyzařuje z něj charizma a má skvělý herecký projev. Navíc, pokud jde o osobnost Jiřího Kajínka, nebyl ovlivněný zprávami z českých médií, nechal se inspirovat výhradně setkáním se skutečným Kajínkem," popsal své pátrání Jákl, který představitele hlavní role hledal i v soutěži pořádané jedním bulvárním deníkem.

Píseň pro film Kajínek - zpívá Lucie Bílá a Kamil Střihavka

Lavroněnka okamžitě po příjezdu do Česka "vcucla" bublina nafouknutá kolem nejstřeženějšího českého vězně. "Hned na začátku jsem se ho zeptal, jestli dokáže udělat 1 500 kliků denně, tak jako skutečný Jiří Kajínek. A on se rozesmál a řekl, že hned, jak přijel do Česka, lidé se ho ptali, jestli umí udělat 4 500 kliků denně. Pak z toho byly 3 000, pak 2 000... A ptal se, kolik těch kliků tedy Kajínek vlastně dělá," vybavuje si reportér Josef Klíma, jenž na filmu spolupracuje jako odborný konzultant. Právě on spolu s kolegou Jankem Kroupou jako první zdokumentovali Kajínkův případ v médiích.

Tým filmového projektu Kajínek

Ruský herec jich nakonec dělal 1 600 denně. "Připadalo mi to trochu zvláštní, dokud mi někdo nevysvětlil, že Jiří Kajínek je mimo jiné proslulý svou téměř nadlidskou fyzičkou," vzpomíná Lavroněnko. Záběry polonahého vypracovaného herce ve filmu ukazují, že s fyzicky náročnými scénami útěku, rvaček nebo střelby nakonec patrně neměl mnoho problémů.

Nenechat se rozpustit

Sám Lavroněnko se po osobním setkání s Kajínkem, za nímž v průběhu natáčení docházeli vybraní členové štábu na konzultace, uvedl: "To, jak se Jiří Kajínek dívá, jak se chová, jaké ovzduší kolem něj opanuje, jaký pocit vzbuzuje, bylo pro mě hodně důležité a hodně mi to pomůže roli uchopit. Stejně jako opravdové prostředí přísně střežené věznice pro doživotní vězně."

NEJPRVE SETKÁNÍ, PAK AKCE. Pro Konstantina Lavroněnka bylo rozhodujícím momentem osobní setkání s Jiřím Kajínkem, za nímž dorazil ve společnosti tvůrců i kolegyně Tatiany Vilhelmové. Ta ve filmu ztvárnila vězňovu obhájkyni.

Herečtí kolegové i tvůrci se shodli, že je na Kajínkovi zaujala především nezlomnost, díky níž dokáže vtipkovat a věřit v obnovení svého případu. "Ten svět za mřížemi vůbec není romantický. To všechno, co ho obklopuje, dozorci a vězni. Snaží se dělat všechno pro to, aby ho tenhle svět nerozpustil jako kyselina," dodal k tomu Lavroněnko.

I on však musel Kajínka pozorovat ze dvou úhlů: vidět ho jako kontroverzní postavu odsouzenou na doživotí, z níž se díky útěku z nedobytné pevnosti stal téměř pohádkový hrdina, nebo jej spatřovat jako obratného manipulátora, o jehož vině se stále spekuluje. "Já osobně už dávno vím, že v každém člověku je všechno, je v něm dobro a světlo, ale i zlo a smutek. Je v něm něco negativního, odporného, či naopak božského," uvažuje Lavroněnko o své roli.

Načítají se informace o videu…

"Pokud se ale člověk chce věnovat herectví, musí být připraven cítit srdcem. Cítit bolest někoho jiného. Tohle jsou skutečné věci. Do téhle branže je lepší nejít, pokud v sobě nemáte nic víc než intelekt. Můžete být sebelepší a inteligentní člověk, ale pokud je vaše srdce hluché, tak to nemá cenu a nikoho to nebude zajímat. Nakonec ani vás samotného," konstatuje.

Kajínek pod Zlatou palmou

Konstantin Lavroněnko (1961) již dříve svými výkony oslnil prestižní poroty filmových festivalů v Cannes. Člen moskevského legendárního MCHAT (Moskevského uměleckého akademického divadla) se před kamerou objevil již v 80. letech, ale výrazněji se prosadil až po čtyřicítce.

V roce 2003 ho režisér Andrej Zvjagincev obsadil do hlavní role filmu Návrat. Šlo o příběh otce, který se po dvanáctileté nepřítomnosti snaží znovu navázat vztah se svými dvěma syny během tajuplného rybářského výletu. Úspěch filmu byl stejně nečekaný jako velkolepý, mezinárodní kritiky byly nadšené a mezi mnoha cenami získal Návrat hlavní cenu Zlatého lva na festivalu v Benátkách a byl nominován na Zlatý glóbus. Lavroněnko a režisér byli tak překvapeni, že si s sebou do Itálie ani nevzali vhodné oblečení na závěrečný ceremoniál. Obleky tehdy museli shánět narychlo v benátských obchodech teprve v den udílení cen.

Lavroněnkova kariéra poté nabrala rychlé obrátky. Dostával nabídky na nejrůznější typy rolí, od účinkování v britském thrilleru Archangel (2005) s Danielem Craigem v hlavní roli až po ruský válečný seriál Likvidace (2007). Poté ho znovu Andrej Zvjagincev obsadil do svého filmu Izgnanije (2007) a z Lavroněnka se definitivně stala hvězda. Za roli muže, který přinutí svou ženu k potratu v domnění, že dítě, které čeká, není jeho, a musí se pak vyrovnat s následky, si odnesl cenu pro nejlepšího herce z filmového festivalu v Cannes.

Plakát k filmu Kajínek