RECENZE Věra 68: Čáslavská neříká věci objevné, ale říká je věcně a čistě

Tak trochu ženský manifest, do nějž má dovolený vstup jen hrstka mužů v čele s Václavem Havlem. Ale také nelíčený portrét osobnosti, která se drží úsměvu, když všichni kolem vzlykají, a tajemství své oslnivé dráhy vetkne do věty oznamovací: "Chtěla jsem být dobrá." To jsou dvě strany jedné mince, dokumentu Věra 68.

Natočila ho Olga Sommerová a vstup snímku do kin načasovala ke středečním sedmdesátinám Věry Čáslavské.

Z filmu Věra 68

Pevnou hráz mezi přirozenou jímavostí a nátlakovým sentimentem tvoří sama jubilantka. Nepoužívá vzletná slova, nehledá kapesníčky, ani když kramaří v albech, oprašuje medaile a komentuje archivní záběry. "Ty brďo, ježkovy voči," žasne upřímně nad ozvěnami vlastní minulosti. Vítězila proto, že "nohy mě nikdy nezklamaly", na sport se dala, neboť ji "bavilo předvádět se"; až postupně dospěla k pojmům jako vlastenectví a zodpovědnost. Jiný na jejím místě by si hvězdnou svatozář zlatých medailí ještě přeleštil – Čáslavskou to ani nenapadne. Zůstává nohama na zemi, jen s lehkými rozpaky nad projevy chvály i během výbuchů emocí při shledáních po letech, včetně Mexika.

Věra 68

65 %

ČR, 2012, 90 minut

režie Olga Sommerová,

účinkují: Věra Čáslavská, Marie Ježková, Jan Potměšil, Dana Zátopková, Václav Havel

Je dobře, že produkce gymnastce umožnila návrat do země, kde ji v roce 1968 oslavovali, kde se velkolepě vdala a kde ji vítali i poté, co ji doma za normalizace odstřihli. Na druhé straně mexická stopa už trochu přepíná strunu pospolitého dojímání a ještě více stavbu dokumentu vychyluje motiv japonský. Usměvavá oddanost Japonců vůči Čáslavské sice odzbrojuje, ale opakuje se tolikrát, že zeslábne. Také proslulé domácí ctitele Čáslavské jako by režisérka na životopisnou nit navlékla pro efekt, přitom nejryzejší příchylnost vyzařuje ze vztahu s nehvězdnou přítelkyní.

Věra Čáslavská a Václav Havel ve filmu Věra 68

Pilířem dokumentu o Čáslavské je však jeho hrdinka sama: protože nic nepředstírá a na nic si nehraje. Neodhaluje sice věci objevné, ale cokoli řekne, poví věcně, přesně, čistě. Onen "holčičí" nádech snímku dodávají zmínky matky, babičky, tety; u stolu sedí dcera, kamarádka – kde jsou muži? Krach manželství shrne Čáslavská ve dvou větách, kauzu syna souzeného za zabití otce líčí prostřednictvím Johna Boka. Některá tabu film nehodlá rozpitvávat, ale nevadí; Čáslavská uhraje i na plátně vítězné sólo.