"Tato kniha nepodává historický přehled horolezectví, nevypráví dějiny dobývání hor ani nemůže představit všechny, kdo s nimi měřili své síly. Prostřednictvím mužů a žen, kteří se stali protagonisty horolezectví, se zaměřuje na popis některých důležitých epizod s jejich očitým líčením a fotografiemi, často známými, ale i novými. Každý z těchto příběhů tvoří milník historie a znamená zásadní krok při dobývání nejvyšších vrcholů," vymezují si pomyslné hřiště v předmluvě autoři Paolo Lazzarin a Roberto Mantovani.
Kniha tedy v třiapadesáti kapitolách představuje důležité osobnosti a výjimečné výkony od postupného zdolávání evropských vrcholů na konci 18. a v 19. století. V další etapě, věnované 20. století, najdeme kromě legendárních Maloryho, Hillaryho, Messnera apod. také našeho Josefa Rakoncaje a jeho dvojnásobný výstup na K2.
Zejména nejstarší dějiny horolezectví jsou špatně zdokumentovány - k tomu, aby mohlo být přiznáno některým osobnostem prvenství v dobytí prestižních vrcholů světových hor, neexistují přesvědčivé důkazy. Jako příklad uvádějí autoři například Alberta Fredericka Mummeryho - ten roku 1895 možná stanul na vrcholu Nangáparvatu, ale možná také zahynul pod lavinou ještě před jeho dosažením. Kniha nicméně zásadní okamžiky dějin horolezectví dokumentuje pokud možno nejpoctivěji - a zároveň čtenářsky vděčně.
Zcela zásadní na knize je ovšem její grafická úprava a polygrafické zpracování. Tvoří ji rozkládací dvojlisty, po rozložení plošně zdvojnásobené, na kterých lze dobře pracovat s fotografiemi i textem - informativní složka knihy sestává z "dějových" kapitol a z profilů jednotlivých aktérů.
Množství obdivuhodných lidských příběhů, končících vítězně, ale mnohdy i tragicky, a skutečně mimořádná podoba knize zaručuje možnost širokého přijetí, daleko přesahující úzký okruh specialistů. Velcí horolezci je publikace, která bude ozdobou každé knihovny.
Paolo Lazzarin, Roberto Mantovani: Velcí horolezci
Mladá fronta, 53 rozkládacích čtyřstran + rejstřík
