Zatím ne příliš zkušená mladá režisérka Magdalena Švecová nemusí být bez talentu, ale pohnout nehybnou masou první scény, a zrovna v tak obtížném kuse, byl pro ni sisyfovský úkol.
Záživnost produkce se vlastně vyčerpala příjemně nažloutlým zbarvením scény, jež měla znázorňovat pole s vlčími máky. Svým způsobem originální systém posunujících se půlkruhových ramp však ve výsledku působil těžkopádně a spíše překážel.
Nesourodá klipovitost Nekvasilovy inscenace mohla být nestravitelná, ale další pokus o Prodanou nevěstu zase trpí prázdností. Není jasné, v čem vlastně spočívá avizovaný "ztracený svět" české vesnice. Opět se místo lidských charakterů (cožpak musí Vašek sebou jen mlátit jako ve špatné frašce?) vymýšlelo pouze "křoví okolo", tentokrát však jen pár osamělých vtípků.
Kecala vozí chasníci na trakaři, bíle oděné dívčiny (které připomínají duchy) skládají bílá plátna, shora se snesou miniaturní domečky nebo sólisté (těžko) balancují na jedné z ramp.
Jinak se vlastně nic neděje, premiéra představení postrádala tempo, připomínala spíše jenom rozvleklé folklorní pásmo, v němž si zatancují "oživlé" snopy a které příliš nezpestří ani vystoupení divadelní skupiny s hadrovými panáky, jako by vypůjčené zcela odjinud.
Ne za všechno může režisérka. Na světových scénách se režiséři mohou spolehnout na špičkové zpívající herce, kteří představení "utáhnou". Většina pěveckých výkonů však trpěla špatnou intonací, malou znělostí, vyšeptalostí, herecky bylo vše strnulé a vnějškové. Pavla Vykopalová v roli Mařenky zpívá dobře noty, ale její výkon postrádá výraz a energii.
Jeník už je mimo možnosti Miroslava Dvorského, jehož tenoru chybí lehkost a volnost, a Luděk Vele zpívá Kecala více než přibližně. Ještě nejkorektněji dopadla hra orchestru pod taktovkou Ondreje Lenárda, ale i v tomto případě jako by hudba plynula pořád stejně a bez energie. V současnosti zkrátka nemáme inscenátory ani interprety schopné zvládnout Smetanu. A těžko je někdo může teď hned vyčarovat.
Bedřich Smetana - Prodaná nevěsta
Národní divadlo Praha, dirigent: Ondrej Lenárd, režie: Magdalena Švecová, scéna: Petr Matásek, kostýmy: Zuzana Přidalová, sbormistr: Pavel Vaněk, choreografie: Ladislava Košíková, dramaturgie: Ondřej Hučín
Hodnocení: 30 %
