Horác totiž jakoby „srostl“ s Milošem Kopeckým, který si šarmantního zlosyna zahrál v Brdečkově a Lipského filmu. V muzikálové verzi Limonádového Joea, která má dnes večer premiéru v pražském Hudebním divadle v Karlíně, se o Hoga Foga dělí Jiří Korn a Václav Vydra.
Zatímco prvně jmenovaný je suverénní muzikálový profesionál, Vydra je v tomto žánru nováčkem; za sebou má pouze Noc na Karlštejně, uvedenou ve stejném divadle.
Srovnávání s filmovým Hogem Fogem se neobává. „Tím se nenechávám svazovat. Měl jsem mezi předky tolik slavných herců, že kdybych se měl bát srovnání, už dávno jsem se musel odstřelit. Jen Miloši Kopeckému trochu závidím, že Horáce hrál ve filmu, kde jsou trikové scény mnohem jednodušší,“ říká Václav Vydra.
Nedávno jste se pro účely jednoho zájezdového představení učil kouzlit. To se asi pro roli padoucha-eskamotéra, který švindluje s kartami či „vyčaruje“ zpěvačce Tornádo Lou ze záňadří kytici, docela hodí?
Moc jsem toho, co jsem se naučil, nevyužil. Spíš jen nějaké triky s kartami, nechat zmizet či objevit hůlku. Nerad bych však moc prozrazoval, jinak to ztratí vtip.
Zazářil jste jako tanečník v soutěži StarDance. To mohla být docela dobrá průprava pro muzikálovou roli?
To ano. Tančení v Joeovi je ale na mě dost. Naštěstí mám skvělého choreografa Pavla Strouhala – a to jsou tři čtvrtiny úspěchu. Doufám, že se reprízováním zpěv i tanec usadí natolik, že obojí dovedu k nějakém standardu, který mě nebude tak strašně vyčerpávat.
Když jste v Divadle na Vinohradech zkoušeli hru z operního prostředí, liboval jste si, že zpěv je naštěstí jen markýrovaný. Jak se s ním vyrovnáváte v muzikálu?
Zpívání je pro mě problém. Nejsem muzikálový herec, v Noci na Karlštejně mám činoherní roli s jednou snadnou písničkou, která navíc není sólová. A ve vinohradském představení Tenor na roztrhání za mě zpíval rovnou Pavarotti, to bylo dobré. Hudební part Hoga Foga v karlínském zpracování je ovšem docela velký, což jsem netušil, když jsem na nabídku kývnul. Slibovali mi dvě písničky a lehké, opak je pravdou. Třeba slavné funebrácké blues je rytmicky příšerně obtížné.
Jste znám jako milovník koní, ale potkal jste se už s koněm na jevišti?
V divadle tedy ještě ne. Párkrát se mi podařilo s koňmi natáčet, například ve Zdivočelé zemi nebo v Lékaři umírajícího času. Na jevišti vidím živého koně poprvé, ale výstup s ním bohužel nemám. Tak jsem se s ním alespoň vyfotografoval.
Radil jste jako zkušený koňák kolegům, jak jezdit?
Jen jsem ukázal, jak prodlužovat třmeny. Jízda na jevišti není žádný problém, kůň jen obejde pár koleček. I kolegové to zvládnou, spíš jde o to, aby se dokázali se zvířetem domluvit. Nemůžete se totiž na koně jen posadit, musíte s ním umět komunikovat, protože je to živý tvor, nikoli auto nebo motorka.
Nemrzí vás, že vás poměrně málo využívá domácí Divadlo na Vinohradech?
Ne, protože mě využívá přesně tak, jak jsme se domluvili. Navíc právě zkouším roli v Dürrenmattově hře Herkules a Augiášův chlív. Se svou vytížeností na Vinohradech jsem naprosto spokojen.
