Muzikanti z kapely Umakart v čele s producentem Pavlem Strnadem mu svým angažmá zařídili comeback roku. Možná i dekády.
"Když jsem ji zpíval před lidmi poprvé, bylo to na křtu desky v divadle Archa, tisíc lidí se mnou zpívalo refrén. Brečel jsem. Bylo to strašně silné," říká Václav Neckář tichým hlasem. Při rozhovoru se dívá do strany, jako by se soustředil na každé slovo. Před osmi lety měl mrtvici a skoro ochrnul. Všechno zapomněl a slova se jen pomalu učil zpátky. Z hlavy se mu vypařilo i pět set jeho písniček, které za celý život zpíval. Postupně se naučil jen dvaadvacet.
Plachý úsměv, kterým proslul, se ale objevuje na jeho tváři tak trochu mimoděk. "Jsem spíš smutnej. V poslední době kolem mě umřelo hodně mých lidí. Je to nějaký těžký období." Jeho žena Jaruška, s níž je přes třicet let, těžce onemocněla a on teď poprvé v životě přebírá starost o ni i o domácnost. "Nikdy jsem se neuměl starat, celý život jsem žil hlavně na pódiu. Je to pro mě složité." I proto jsou nadšené reakce lidí, kteří si písničku Půlnoční poslechli na serveru iDNES.cz, pro něj ohromnou životní vzpruhou.
"Zastavují se se mnou, chytají mě za ruku a chválí mě. Že je dobře, že jsem zase natočil novou písničku. A tak krásnou. Jsou to často mladí lidé, na to jsem nebyl zvyklý. Dojímá mě to. Vážně."
Celý rozhovor si přečtěte v dnešním Magazínu Mf Dnes.
