Protože bez kamarádů, kteří vlastně tvořili či tvoří jeho tým, by nebyl Neckář Neckářem. Bez lidí kolem sebe by se mnohem hůř dostával z následků mozkové příhody a sotva by asi natočil svou zatím poslední desku Oči koní.
Proto také zpěvák své kamarády uvedl již v úvodu večera. Sestoupil mezi lidi, aby přestavil básníka a textaře Jana Schneidera, jenž seděl v první řadě a který pro něho psal už v roce 1964. Zdeňkovi Rytířovi nechal poslat vzkaz do nemocnice. "Brácha Honza a kytarista Ota Petřina si to musí odpracovat na pódiu," řekl Neckář a obrátil se k oporám své kapely Bacily. Jmenovaní kamarádi měli nebo mají letos jubileum.
Lidé zpívají písničky se mnou, pochvaluje si Václav Neckář
|
Především lidem, kteří ovlivnili jeho uměleckou dráhu, zasvětil Václav Neckář plánovaný velký koncert v pražské Lucerně. V rozhovoru MF DNES vzpomíná na začátky přátelských vztahů i na to, co pro něj tyto osobnosti znamenají dnes.A pak už se hrálo před plnou Lucernou, za asistence kamer České televize, která unikátní setkání zaznamenala. Mluveného slova, byť dobře míněného, bylo ovšem příliš a koncert nabíral na obrátkách jen velmi zvolna.
Jednotlivé jubilanty nebo hosty, z nichž všichni měli vazbu na Václava Neckáře a jeho tým, charakterizoval novinář Jiří Černý v předtočených vstupech. Zatímco na kruhové "pinkfloydovské" projekční ploše nad pódiem běžely filmové ukázky. A k tomu ještě mluvil Václav Neckář. Na druhou stranu: Bylo to opravdu setkání kamarádů a spřízněného publika, při kterém jistě může padnout nějaké slovo navíc.
Problémy s mluvením i dozvuky nemoci, které se mu tu a tam promítaly do hlasu, Václav Neckář překonával svým charismatem a vlídnou lidskostí. Měl opravdu radost, že může dát svým lidem takovýhle koncertní dárek.
Výborně vyzněl jeho klasický hit Ša-la-la-la-li nebo Planetárium, skvostný kousek obrazného českého rocku, rasantnější skladba Lásko ztracená či závěrečná píseň Odejdu. Publikum si zazpívalo refrény z Čaroděje Dobroděje nebo Doktora Dam Di Dam.
Potěšující bylo zjištění, že kytarista Otakar Petřina se nezměnil ani ve svém citu pro sóla, která muziku náladově prostupují. Autor Neckářových hitů Nautilus nebo Perla dostal také samostatný prostor ke zpěvu. Ostatně v těchto dnech mu vychází komplet sólových alb Super-Robot a Pečeť.
Každý z hostů vyzněl na prostoru dvou, tří písní velmi dobře. Petr Spálený vystřihl se syrovou elegancí Vílu, Marta Kubišová si vedle Schneiderových textů zazpívala s Neckářem dylanovku Časy se mění a beatlesovku Hey Jude. Petra Janů by smetla z pódia nejednu rockovou kolegyni, její Motorest i píseň Jámy, to vše mělo říz. Zažít ji v téhle formě a s Bacily na festivalech, možná by publikum zíralo.
Na závěr koncertu si vzal mikrofon Václav Neckář. Bylo fajn, že se díky němu mohla takto pospolu prezentovat muzika, která patří v českém rocku a popu k lepšímu.
Hodnocení: 70 %
