Samozřejmě, že je sbírka Würth vztažena k osobnosti sběratele a nemůže tedy zahrnovat všechny důležité umělecké projevy tohoto století. Jisté směry tedy vynechává nebo je nepředstavuje celé, ale to je volba každého sběratele a tím je každá sbírka originální.
Každý, kdo se zabývá moderním umění dvacátého století by měl znát všechna jména sbírky Würth, aby mohl pochopit a ocenit díla české výtvarné kultury a zařadit je do evropského umění v konkrétních souvislostech. I v Čechách se totiž najdou malíři, kteří přes všechny útrapy dokázali sledovat a pracovat v rámci evropského a světového měřítka.
Würth nechává publikum nahlédnout do dílny takových umělců jako byli Ernst, Picasso, Miró, Jawlensky, Kirchner, Baumeistr nebo Scherer. Mezi klasiky práce s geometrickými možnostmi barevné škály představuje vedle Ittena nebo Freundlicha i Františka Kupku. Sbírka Würth je tak rozsáhlá, že obsahuje i díla v minulosti vystavov
aná pařížskou Galerií Denise René nebo práce neoexpresionistů skupiny Cobra, která inspirovala některé české umělce. Mimořádně rozsáhlá je především sbírka nejslavnějších německých a italských umělců 80. let. Würth nashromáždil také díla sochařská, která jsou v jeho sbírce doceněna a kladena na stejnou úroveň jako obrazy. Sbírka Würth je jednou z největších ucelených sbírek tohoto druhu a české publikum si ji může do 22. srpna prohlédnout ve Veletržním paláci.
 Anthony Caro, Tanec na hradbách, 1995 |
 Jörg Immendorff, Autoportrét s opicí, 1986 |
 Alexander Calder, Rudý srpek měsíce s oranžovou a černou, 1958 |
 Rainer Fetting, Autoportrét jako Indián III, 1982 |
 Lucio Fontana, Prostorový koncept - Očekávání, 1959 |
 Emil Nolde, Zátiší E, 1914 |
 Max Ernst, Kompozice, 1925 |
 Horst Antes, Velká vesnice, 1988 |
