V Cannes vyhrál americký film Slon

Dvojí triumf slavil v Cannes americký režisér Gus Van Sant. Jeho snímek Slon, jenž líčí násilí na středních školách ve Státech, vyhrál na 56. festivalu Zlatou palmu, a navíc cenu za nejlepší režii. Obecně se však všichni, kdo sledovali hlavní soutěž, shodovali, že Cannes pamatuje lepší ročníky.

Úroveň byla nápadně kolísavá, přestože nechyběla velká jména. Málokterý z jejich nositelů však skutečně překvapil, málokterý film uchvátil.

Výjimkou byl Lars von Trier, jehož Dogville vyvolal polemiku, odešel bez ceny, ale nikdo mu nemohl upřít originalitu pojetí, mimořádnou i v dosavadní tvorbě slavného Dána. Totéž se týká Van Santa: i on našel pro téma násilí ve vítězném díle Slon naprosto osobitý klíč.

Jediným novým objevem se stal turecký režisér Nuri Bigle Ceylan, jehož Dálka překvapila neméně než filmy von Triera a Van Santa. Sám zastal funkce od scénáře přes režii, kameru a střih po produkci, jen herce dvou mladých mužů, z nichž Toprak získal cenu posmrtně, našel "na ulici".

Známí tvůrci nevybočili z poetiky svých předešlých filmů. Platí to o surrealismem ovlivněné stylizaci v satirickém thrilleru Raoula Ruize Ten den či o nesnesitelně artistním díle Petera Greenawaye Kufr Lupera Tulse, Část I, po němž většina diváků doufala, že na Část II nesežene autor peníze. Platí to též o obrazu mysticky vášnivého vztahu Otce a syna Alexandra Sokurova.

Laťku své tvorby nesnížil ve ztvárnění útěku před válkou režisér André Téchiné ve Zbloudilých, jen nepatrně podbízivější než obvykle byl Claude Miller v čechovovské Malé Lili. Zato jejich vrstevník Bertrand Blier se přepisem své divadelní hry Kotlety zasloužil o nejbouřlivěji vypískaný film, přestože jeho hrdiny ztvárnili vynikající Philipe Noiret a Michel Bouquet.

Italský režisér Pupi Avati potěšil Srdcem na jiném místě milovníky melodramatu a objevil divákům Neriho Marconeho, nicméně leckdo si kladl otázku, proč film spatřil světlo světa, natož proč byl v Cannes.

Očekávání splnila jen částečně díla osvědčených tvůrců z Ameriky. Kanaďan Denys Arcand v Invazi barbarů potvrdil, že je ironickým komentátorem hořkosti vlastní generace. Tentokrát jen režírující Clint Eastwood učinil v Tajemné řece zadost své pověsti zručného vypravěče kriminálních dramat a schopností vybrat dobré herce, nic víc.

První oceněné snímky

Zlatá palma
Slon, režie Gus Van Sant, USA

Velká cena poroty
Dálka, Nuri Bigle Ceylan, Turecko

Režie
Gus Van Sant, Slon, USA

Herečka
Marie José Crozeová, Invaze barbarů, Kanada

Herec
Muzaffer Ozdemir a Mehmet Emin Toprak, Dálka, Turecko

Čestná Zlatá palma
Jeanne Moreauová, herečka, Francie

Íránka Samira Makhmalbafová předložila v díle V pět hodin odpoledne pesimistický obraz posttalibanského Afghánistánu. Její film byl nejdůstojnějším zástupcem Asie v soutěži, dostal cenu poroty, ale o mistrovské dílo nejde.

Pokud pořadatelé doufali, že soutěž zpestří díly režisérů, kteří se sem vrátili po dlouhé pauze jako Hector Babenco či byli zváni poprvé, vyšlo to jen zčásti. Babenkův obraz brazilského vězení ve filmu Carandiru prozrazuje, že od jeho slavné Pavoučí ženy uplynulo takřka dvacet let.

Z obou děl mladých Francouzů zaujal Swimming Pool Françoise Ozona inteligentně vyprávěným příběhem i výkony Charlotte Ramplingové a Ludivine Sagnierové rozhodně více než avantgardní Tiresia Bertranda Bonella. Hnědý králíček Vincenta Galla by se lépe vyjímal v sekci teprve hledající talenty.

Slabší filmy se odrážely v nižší návštěvnosti kin. Jistý útlum byl patrný i na filmovém trhu. Jistěže k radostnému rozpoložení hostů nepřispěla hrozba SARS a terorismu. Zvýšená bezpečnostní opatření byla nezbytnou daní obecné atmosféře, jež neprospívá mezilidským vztahům, a jak vidno, ani filmovému umění.

Americký režisér Gus Van Sant získal na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes se svým filmem Elephant Zlatou palmu za nejlepší film. (25. května 2003)