Hodinový sestřih nabídne Česká televize v předvánočním programu. "Opravdu, 17. listopadu 1989 jsme hráli poprvé s Romanem (Holým) a Otou (Klempířem) na smíchovské diskotéce. Byl to asi osud, že ten samý den jsme nebojovali na Národní třídě, ale na kulturní frontě. Vlastně jsme se ani nebyli podívat venku, i když jsme samozřejmě věděli, co se děje. Od roku 1998 je z Lucerny tradice," řekl Viktořík, který si před večerním koncertem našel deset minut na rozhovor.
Vaše dvacetiny zaznamená i Česká televize.
Ano, byla ochotná se podílet na oslavách. Hodinový sestřih odvysílá ještě před Vánoci.
A pak logicky DVD. Koncert je totiž natáčen v "high definition" rozlišení, tak by byl v podstatě unikátní.
Záleží na domluvě. Rádi bychom ten záznam připojili k řadové desce, kterou - v pořadí už sedmou - vydáme příští rok.
Dnes na pódiu pokřtíte bestofku a DVD, které obsahuje také zajímavé materiály.
Byla to honička, ale vlastně jsem si připomněl práci, kterou jsem dělal před deseti lety, kdy jsme materiály vydali na videokazetě. U DVD jsem z toho dokumentu vycházel a přihodil k tomu dalších deset let. Jsou tam dokonce i záběry z letoška. Lidi tam najdou klipy, fotogalerii, koncert k 19. narozeninám. A nejobskurnější je ten můj dokument, který je místy neostrý, zrnitý. Má to příjemný retrospektivní charakter. Naši fanoušci uvidí, co se dělo, jak vznikaly písničky. Je tam i Helena Vondráčková, která při nahrávání Bulharů stepuje ve studiu. Je vidět, jak stárneme.
Jak se při bilancování po dvaceti letech "Jaři" vidí?
Základ zůstává stejný, ale energie, nervozita a alergie je spojená s věkem. Po dvaceti letech nejsme už takoví magoři. Víme, o co nám jde. Dokážeme si říct, že jdeme za konkrétním cílem. I postup "hurá za míčem" měl svoje kouzlo, ale teď to má styl.