Každý, kdo řekne, neřku-li napíše, že Unkilled Worker je "něco jako Nick Cave", zadělá si nejspíš na problém - nařčení z povrchního srovnání a nedostatečného přehledu bude ten nejmenší. Ale přesto to zkusme: ano, Unkilled Worker je něco jako Nick Cave. Nick Cave, doprovázený svým letitým souputníkem Mickem Harveym a pražskou kapelou OTK. A teď se to pokusme aspoň trochu vysvětlit.
Nesbittovy písničky těží společně s Caveovými jak z podobných hudebních žánrů, mezi nimiž je nesporně meziválečné blues, nenaleštěná původní country, ale přirozeně i punk a jeho potomek s předponou "post", tak zřejmě i z podobných životních pocitů a snad i povah obou tvůrců: proto jsou písně na jednu stranu temné, zdá se, že bezvýchodné, ale kdesi v podtextu lze vycítit, že ne všechno se jí tak horké a zbývá tu ještě špetka smyslu pro humor, byť rozhodně velmi nestandardního.
Základním zvukovým rysem Nesbittových písniček je kromě zaříkávačského zpěvu hypnotická kytara - buď akustická, doslova "hoblovaná" tak, že struny drnčí o hmatník, anebo elektrická, hraná s rasancí a vášní, nicméně obvykle bez rockového "krabičkového" zkreslení. Přesně takové kytarové linky známe z nejlepších nahrávek Caveových The Bad Seeds, když ještě byl jejich kapelníkem Mick Harvey.
Právě kontrast až k zešílení energické, přitom ale stále dynamické kytary (v akustické verzi vždycky byla působivá dvojnásob) a rockového kapelového celku byla hlavní aranžérská síla The Bad Seeds - a Unkilled Worker se nemohl nenechat u tohoto zdroje inspirovat.
Album produkoval Ondřej Ježek, jeden z nejvíce ceněných mistrů tohoto oboru u nás. Není náhoda, že se na nahrávce podílel i muzikantsky a do studia přivedl i všechny zbývající členy své kapely OTK. Jednak jde o stejnou vydavatelskou "stáj", o stejnou uměleckou filozofii, a v neposlední řadě už tohle spojení bylo otestováno i společnými koncerty.
Ježek (potažmo OTK) ovšem právě dodal projektu Unkilled Worker to, co Nick Cave nemá - především určitou nenápadnost a přesto úžasnou funkčnost vstupů dalších instrumentů, mnohem širší rozpětí mezi "tichem" a "hlukem", využití atypických nástrojů a přístrojů od zvonkohry po zdroje industriálních zvuků.
Takže nakonec dospíváme k tomu, že Unkilled Worker sice má s Cavem cosi společného, nicméně to "cosi" určitě nelze nazývat plagiátorstvím. Je to tzv. vyladění na podobnou vlnu, podobné zkušenosti i lásky, a tudí i vzájemně souladný výsledek, který uspokojí všechny ty, kteří to mají podobně. A navíc má Unkilled Worker přátele, které mu může jeho australský kolega závidět.
Unkilled Worker: Faithcollapse
Silver Rocket, čas 51:58
Hodnocení iDNES: 70 %
