RECENZE: Úhel pohledu, chytrý rychlý film. Bez tří minut

Kdyby se ve střižně ztratily poslední tři minuty Úhlu pohledu, mohlo kino tleskat. Bohužel ve filmu zůstaly a sál, jenž hodinu a půl nedýchá, se právem rozesměje. To je až k vzteku.

Nicméně jinak platí, že v žánru thrillerů si Úhel pohledu vede velmi dobře. Filmová prvotina televizního režiséra Peta Travise se učí od mistrů: hodně od beztak nedostižného Paula Greengrasse s agentem Bournem, trochu ze Dne Šakala čili z povinné klasiky v rodině filmů o atentátu na prezidenta, něco ze seriálu 24 hodin.

Úhel pohledu

70 %

USA, režie Pete Travis, hrají Mathew Fox, William Hurt, Dennis Quaid, Sigourney Weaverová, Forest Whitaker, 90 minut

Kinobox: 71 %

IMDb: 6.6

Filmařsky si pohrává s napětím, náladou a netrpělivostí publika, obsahem se příjemně omezuje jen na nejnutnější míru politických výlevů. A třebaže není zdaleka prvním, kdo líčí stejný okamžik postupně z několika úhlů pohledu, dovede Travis i v téhle metodě nalézt pár panenských okamžiků.

První náraz je nejsilnější. Z monitorů přenosového vozu CNN, který vysílá summit slibující světovou dohodu proti terorismu a v němž cenzorsky velí realistická Sigourney Weaverová, zaútočí náhlá střelba a výbuch jako zjevení; na okamžik všichni strnule vypadnou z profesních rolí.

Pak se čas vrátí o pár minut zpět a stejný úsek – projevy, jásání a úder – se odehraje znovu. Nyní očima prezidentské ochranky, v níž idol seriálu Ztraceni Matthew Fox zaujal místo po boku Dennise Quaida.

Jiné řemeslo, jiný typ nervozity, podezřelý stín za záclonou, palba – a táž situace se snímá opět, pro změnu z pozice muže navenek tropícího žárlivou scénu. Jenže to bude jinak...

Hra se drží pravidel. Kdykoli hrdinové objeví stopu, pronesou jen Panebože!, divákovi se nesvěří a děj uhne k další variantě; je však snadné uhádnout, kdo má ve spiknutí prsty.

„Vracečky“ se časem stávají mechanické a jejich prvotní účinek chaosu, zmaru, krve, sténání a štvanice se postupně oslabuje, nicméně v chytře natočené skládačce a v rychlém tempu si drží ještě jednu úlohu – každá posune děj o krok dál. A verze očima prezidenta a poté z pohledu spiklenců přinesou zlomová překvapení.

Finále pak patří vyložené akci s výtečně sestřihanou honičkou aut. Ale ty konce! Kéž by hrdina neotvíral sešrotovanou sanitku, americký prezident ústa a hudební režisér banku té nejvyšeptalejší muziky!