Udělal Spielberg v Pacifiku chybu? Zeptali jsme se odborníků

Televizní stanice HBO vysílá od 15. března originální seriál The Pacific, který popisuje boje v Tichomoří. Jména producentů Stevena Spielberga a Toma Hankse, kteří si podobnou práci vyzkoušeli, už na sérii Bratrstvo neohrožených, sice zaručují kvalitu, přesto nás zajímal názor odborníků.

Ankety se zúčastnili plukovník Aleš Knížek, ředitel Vojenského historického ústavu, Václav Marhoul, autor válečného filmu Tobruk a Marek Najbrt, který si žánr rekonstruované historie vyzkoušel u svého filmu Protektor.

Ukazuje The Pacific druhou světovou válku autenticky?

Václav Marhoul: O autentičnost se určitě snaží, o tom myslím není sporu. Přesto si troufnu tvrdit, že na rozdíl od Bratrstva neohrožených se mu to daří jaksi hůře. Bitva o Guadalcanal byla pro válku v Tichomoří zásadní. Trvala šest měsíců. Nešlo jen o krutost bojů, ale také o boj s přírodou, s počasím, tropickými nemocemi, které kosily obě bojující strany bez rozdílu, a to zvláště v období dešťů, kdy ani jedna armáda nebyla po dlouhé týdny schopná dodat svým vojáků potraviny a léky. To jsem v prvních dvou dílech naprosto postrádal. Taky celkový dojem, který z toho český divák - jinak asi neznalý základních údajů o válce v Pacifiku - může získat, je, že se jednalo o jakousi šarvátku, která v pondělí začala a o víkendu skončila. Pokud tedy do pojmu autentičnost máme zahrnout i nějakou zásadní povědomost o místě a jeho významu, pak Pacific až tak autentický není.

Marek Najbrt: To můžou opravdu spolehlivě posoudit jen veteráni, kteří v té válce bojovali. Nicméně na mě dění na obrazovce autenticky působí.

Aleš Knížek: Režisér Spielberg se v případě rekonstrukce válečné

Autentičnost pacifiku

"Dojem, který z toho český divák - jinak asi neznalý základních údajů o válce v Pacifiku - může získat, je, že se jednalo o jakousi šarvátku, která v pondělí začala a o víkendu skončila."

V. Marhoul

"Nevěřícný úžas, s nímž hrdinové sledují brutální dění kolem sebe, má na mě větší účinek než jakákoliv expresivní reakce."

M. Najbrt

reality snaží o maximální autentičnost. Jeho filmy využívají veškeré možnosti, jaké nabízejí moderní technologie, kombinuje tak umělecké výkony herců s věrohodně vystavěnými scénami. Pro Spielbergovu tvorbu je typické, že osudy svých hrdinů zobrazuje bez příkras a obvyklých klišé. Dobrým příkladem je můj oblíbený leč neprávem opomíjený snímek Říše slunce, který Spielberg natočil v roce 1987.

Co vás na Pacifiku zaujalo z filmařského hlediska?

Marhoul: Nedostatek orientace. Nemyslím té geografické, to bych tomu nevytýkal. Ono je totiž vždy strašně složité natočit nepřehlednou situaci - a to boj je - tak, aby se v ní divák vyznal, minimálně v tom slova smyslu, aby věděl, kdo na koho odkud střílí. Ne, mám na mysli určitou dávku psychologie, jejíž nositelem je postava, se kterou "bych šel", které bych rozuměl. Jako by dějové zvraty a postavy byly nedotažené a dopady jejich jednání či úvah jakoby nějak nedokončené. Ale možná další díly vše napraví a bude to v pořádku. Ale opravdu nechci kritizovat, od toho jsou tady hlavy pomazané, na fundovaný a širší rozbor by to chtělo víc času. Podívat se na to několikrát, rozebrat si jednotlivé scény, posoudit střih, nasazení a vhodnost hudby, atd. Jinak je to natočené profesionálně, šikovně, dynamickou kamerou a s patřičnou dávkou efektů.

Najbrt: Právě zmíněná věrohodnost, která má zejména v bojových scénách až naturalistický charakter. V téhle disciplíně se Spielbergův tým dostává na stále vyšší úroveň. Velmi sugestivní byla už vyloďovací sekvence ve filmu Zachraňte vojína Ryana, který měl ale pro mě trochu sestupnou tendenci. Finále v kašírovaných kulisách francouzského městečka mi totiž připadalo naopak dost nevěrohodné. Následná série Bratrstvo neohrožených z evropského bojiště mi v tomhle ohledu přišla už vyrovnanější a podle toho, co jsem viděl ze seriálu The Pacific, se američtí filmaři dostali zase o kousek dál. Není to ale pouze zásluhou dotažených triků a snímání, odvozeného z archivních záběrů válečných kameramanů. Přispívá k tomu i neokázalé herectví některých hlavních postav. Nevěřícný úžas, s nímž občas sledují brutální dění kolem sebe, má na mě větší účinek než jakákoliv expresivní reakce. Autoři seriálu se navíc nebojí ukázat vojáky jako normální lidi, kteří například využijí zmatku při náletu k rozkradení zásob alkoholu a jídla z dočasně nestřeženého skladu vlastní armády.

Jaké válečné filmy vás oslovují a proč?

válečné filmy

Oproti skvělým dílům existují přímo odstrašující případy, "hygienické" filmy plné patosu a hurávlastenectví. Filmy, ve kterých si nikdo ani nezapálí cigaretu, ve kterých nikdy nikomu nedojdou náboje a pokud už ten či onen hrdina skoná, pak vždy s náležitou pompou, pod rozvinutou vlajkou a s posledními slovy na rtech typu: "Je mi zima."

V. Marhoul

Marhoul: Moje oblíbené filmy jsou Jdi a dívej se, Umírání za dlouhého dne, Most a Tenká červená linie. Tedy bez výjimky filmy, které rezignují na detailní historické souvislosti, a které jsou svým příběhem postaveny na konkrétních lidech a jejich osudech. Spojuje je i jakási "tichá poetika žánru", která právě v kontrapunktu k bojovým scénám vytváří onen zvláštní pocit šíleného soukolí, jeho veskrze železnou logiku v nelogickém sledu událostí. Oproti takovým skvělým dílům pak existují přímo odstrašující případy, tedy "hygienické" filmy plné patosu, hurávlastenectví. Filmy, ve kterých si nikdo ani nezapálí cigaretu, ve kterých nikdy nikomu nedojdou náboje a pokud už ten či onen hrdina skoná, pak vždy s náležitou pompou, pod rozvinutou vlajkou a s posledními slovy na rtech typu: "Je mi zima." Z těch novějších mezi takové počítám hlavně velkofilm Pearl Harbour. Po hodině už jsem fakt nevěděl, jak se mám v tom kině posadit, aby mě nebolel zadek.

Najbrt: Když pominu některé propagandistické opusy československé a sovětské provenience, na které jsem v mládí musel povinně se školou, válečné filmy mě vždycky zajímaly. A protože sbírám modely letadel z první a druhé světové války, nejraději mám filmy letecké, jako jsou třeba povedení Nebeští jezdci nebo klasické anglické filmy ze šedesátých a sedmdesátých let Bitva o Anglii a Stíhači, na start!.

Fakta o Pacifiku

Očima vojenského historika Aleše Knížka

Válka v tichomořském prostoru měla zcela odlišný charakter v porovnání s průběhem bojů v Evropě a severní Africe, kde probíhaly operace na rozlehlých kontinentálních rovinách. Pacifické válčiště představovala souostroví a jednotlivé ostrovy, které musela spojenecká vojska dobývat taktikou námořních invazí. Boje měly charakter především velkých námořních a leteckých operací, pozemní střetnutí pak probíhala v náročném džunglovitém terénu tropických ostrovů, kde ve většině případů nebylo možné rozvinout rozsáhlé tankové síly, jaké používaly válčící strany v Evropě.