A skutečně: inscenace Hany Burešové v pražském Divadle v Dlouhé pádí i přes svou délku tryskem vpřed jako D’Artagnan ženoucí se na svém oři k záchraně královny.
Pustit se do Tří mušketýrů tak, aby kus měl v sobě romantiku i úsměvný nadhled bez sklouzávání k parodii nebo kýči, nelze bez nalezené vhodné stylizace. Burešová vyšla ze zážitků vlastního dětství - nohatá hubená holčička organizuje do mušketýrských dobrodružství dívčí partu a se stejným zápalem Dumasův román hltá.
Odolala tankům
Na pavlači a dvorku špinavého smíchovského činžáku konce šedesátých let tatíkové klepou koberce a skáčou "na jedno" do zaplivané přízemní hospody, domovnice se zabandážovanýma nohama straší s kýblem a sousedi prožívají svá rodinná mikrodramata.
Ozvuky doby sem pronikají přirozeně - nápisy na zdech oslavují Beatles i Dubčeka, v místním agitačním středisku je sbírka na Biafru, z hospody zaslechneme útržek hovoru obsahující naději, že Husák coby bývalý politický vězeň přece nemůže "bejt tak špatnej". Obě prostředí - všední život obyčejného domu a úžasný dobrodružný svět - se vtipně propojují.
Režisérka zároveň odolala lacinému lákání, aby nějakou vypjatou románovou scénu konfrontovala s příjezdem tanků. Normalizace se do pavlačáku plíží pomalu a jen v náznacích, zatímco jeho obyvatelé se snaží nadále žít své obyčejné životy.
Skvělým nápadem je použití hudby Beatles, která děj podbarvuje skoro bez přestávky. Ze začátku je možné vnímat ji trochu jako kvíz - písničky totiž musí odpovídat nejen náladou a dynamikou, ale také slovy. Postupem času se zapojení "beatlemanie" stane tak přirozeným, že songy s dějem v dobrém splývají.
Jan Vondráček jako Athos, Marek Němec jako D'Artagnan
Současně hudba nepřestává k dění přidávat vlastní komentář. Úvodní šermířská choreografie se nese v rytmu vypalovačky Twist and Shout, pan Bonacieux se představuje za tónů Nowhere Man. Geniální je výjev, v němž Buckingham vyznává lásku královně, v pozadí zní P. S. I Love You a celou přepjatými city nabitou scénku pozoruje z pavlače soused v tílku a trenýrkách, s lahváčem a cigaretou v ruce.
Co se lépe hodí k vyjádření mušketýrské jednoty než With a Little Help from My Friends? Překvapivé také je, že útržky z písní, ty beze slov, fungují i jako perfektní scénická hudba - temné kytary z I Want You (She's So Heavy) demonstrují tísnivý konec Mylady.
Děti na jevišti
Nezklamou ani spolehliví herci Dlouhé, všichni v trefných stylizacích a spolehlivé souhře: blazeovaný Aramis Pavla Tesaře, bolestínský Athos Jana Vondráčka, poživačný Porthos Miroslava Hanuše, dychtivý a hlučný D’Artagnan Marka Němce.
Je třeba vyzdvihnout soustředěné výkony hrajících dětí - zejména představitelky dětského D’Artagnana, ztělesnění režisérky samé ve věku devíti let. Všechny děti svým přirozeným bytím na scéně potírají jednu teatrologickou poučku, že spolu se zvířaty na jeviště nepatří.
Tři mušketýři Hany Burešové jsou prostě rozkošní. Není pochyb o tom, že v Dlouhé se narodil další divácký hit, který má před sebou roky šťastného inscenačního života.
Hodnocení MF DNES: 90 %
