Ještě než Lucie Bílá, celá v černém, s rozpuštěnými vlasy a stříbrným křížem na krku připomínající černokněžnici, spustila první průtrž mračen (s jejím vstupem na scénu se začalo blýskat, působilo to jako zvláště sofistikovaný světelný efekt), ovšem areál zažil několik pozoruhodných vystoupení z domácích i zahraničních zdrojů.
Už v pravé polední výhni zahájila festivalový den pražská Prohrála v kartách, jejímuž vystoupení přihlížel sice jen hlouček včas procitnuvších, kapela ale bez mrknutí oka hrála jak před plným Wembley – včetně rozhazování trsátek a bubenických paliček do "davu".
"Kvalitní" Bárta, chladná Sinéad
To Xavier Baumaxa měl na druhé scéně pozici snazší – díky "kontroverzní" pověsti, které plně dostál nejen písněmi (ani přímo v kryštofovské "jámě lvové" si neodpustil parodii jeho frontmana), ale i tradičně velmi zábavnými promluvami.
. Colours of Ostrava 2008PRVNÍ DEN: překvapivý skorobigbít "norského Honzy" |
V rozpáleném stanu si zahrál undergroundový "big band" BBP, možná jediná česká kapela celého festivalu, která si neodpustí docela ostré "angažované" písně (jimž ale nikdy nechybí nadhled a fór). Landovi muselo neodbytně zvonit v uších.
O kvalitách Dana Bárty, jeho kapely a staršího i nového repertoáru z alba Animage nemá smysl se příliš rozplývat, v podobném duchu toho napsáno už mnoho – a opět se ukázalo, že právem.
Kdo naopak možná leckoho zaskočil, byla Lou Rhodes. Nejen tím, že blok ex-frontmanky slavných Lamb byl situován do stanu, tedy nejmenší z hlavních tří scén, ale hlavně faktem, že zpěvačka vystoupila "po folkáčsku" jen s akustickou kytarou – v tomto křehoučkém posazu ovšem výborně vyzněly nejen její písně ze sólových alb, ale i odkazy k mateřské kapele.
Svrchu zmíněný první déšť toho dne rozehnala hlavní hvězda večera i celého festivalu Sinéad O´Connor. I když jí nelze upřít velké charisma, působila poněkud odtažitě, od publika si uchovávala distanc, komunikaci prakticky omezila na děkování a ani přídavek si tisíce fanoušků nevytleskaly.
Sinéad O´Connor koncertovala jen s klávesistou a akustickým kytaristou, sama se většinou "držela" kytary elektrické, jejíž zvuk byl ovšem stažen na minimum. Z občasných intonačních problémů se jí dařilo celkem vybruslit (zvláště při hitu všech hitů Nothing Compares 2U), když sestava repertoáru už už hrozila spadnutím řemene, vsadila na jistotu, nicméně celý blok se nesl možná až příliš na jediné emoční úrovni – takto pojatý koncert by přece jen slušel spíše uzavřenému prostoru než open air festivalu.
Boney M naruby
Závěr písničkářčina setu v podobě Rivers Of Babylon z poslední desky Theology byl ovšem ukázkou, do jaké krásy může vykvést písnička, zprofanovaná v minulosti značně pokleslým podáním – v tomto případě Boney M.
I když těžko srovnávat nesrovnatelné, lze říci, že výrazně silnější dojem zanechal mauretánský písničkář Daby Touré, který na Černé louce doslova rozvařil za pomoci bubeníka a baskytaristy jen s akustickou kytarou celé auditorium, jež jej nechtělo pustit z pódia. Touré není vyhraněn stylově, ba ani "lokálně", značnou úlohu v jeho písních hrají například reggae rytmy, a ty fungují na každém festivalu spolehlivě.
Zatímco to na hlavním pódiu pod Slezkoostravským hradem roztáčeli Goldfrapp, z původního dua rozšířeni na mnohačetný "orchestr", kterému nechybělo po zvukové ani vizuální stránce nic a předváděli zatím bezkonkurenčně nejopulentnější show, podpořenou navíc skvělou taneční hudbou, začalo se opět zatahovat a s poslední písní setu britských se spustil další liják.
Ten pak bohužel narušil finále celého jinak vcelku zdařilého dne, mimo jiné i odchodem části návštěvníků (kterých je na festivalu celkem zhruba dvacet tisíc) do sucha a tepla. Uvidíme, zda se počasí umoudří v poslední den festivalu. Mraky, které se nad Ostravou už od rána stahují, by snad mohli rozehnat gospelový čaroděj Craig Adams, malijský písničkář Habib Koité nebo newyorští divoši Gogol Bordello, kteří před půlnocí udělají za festivalem úplnou tečku.
