Bezcílný život se změní teprve v momentě, kdy potká Černou. Zamilovaná dvojice uniká z města. Nevyhnutelně však znovu naráží na lidskou vypočítavost, mělkost a nevkus. Potok se propadá do dřívější skepse, která vede k totálnímu rozpadu jejich vztahu.
Podle próz Jáchyma Topola už vznikly dva filmy a oba pod taktovkou Vladimíra Michálka - Anděl Exit a Karty jsou rozdány, což byla součást projektu Praha očima...
Do Topolovy prvotiny Sestra se pustil Vít Pancíř, experimentální filmař, animátor a tvůrce videoklipů kapely Psí vojáci. „Nikdo moc nedůvěřoval tomu, že je možné takhle udělat film,“ vzpomíná.
Pancíř totiž z knihy vybral jen básně a čtyři sny, které si navzájem vyprávějí Potokovi přátelé, tedy Potokův sen o Osvětimi, Sen o Bohlerovi a bezprizorních dětech, Žralokův sen o Cikánech a Potokův Vlčí sen.
Obrazovost textu pak vyvážil čistě civilními obrazy, zdůrazněním milostné zápletky a upozaděním dobového kontextu - kniha se totiž odehrává těsně po převratu v roce 1989.
Ostrost zahalená v nostalgii
Pancíř začal na scénáři pracovat už před pěti lety. Bratři Topolové měli k Pancířově práci důvěru díky předchozí spolupráci. „Pancířovy filmy se mi zamlouvají pro ostrost pohledu, zahalenou ovšem v nostalgii, a pro jeho docela jemný humor,“ podotýká autor literární předlohy.
I Topolův bratr Filip, frontman Psích vojáků, se k filmu stavěl optimisticky. „Vít už dřív dělal Psím vojákům nějaké videoklipy. Vím, že na tomhle filmu pracoval strašně dlouho. Byla to velká odvaha pustit se do filmování takového románu, který je těžké vůbec přečíst,“ říká.
Impulz to byl v podstatě logický. Psí vojáci totiž podle Sestry natočili i album. „Naše deska ten román ve skutečnosti neadaptovala. Vznikla jen na základě některých veršů, které se daly z románu vytrhnout. Román, desku i film beru jako uzavřená zvláštní díla. Mluvit o adaptaci v obou případech není asi úplně nejlepší, spíš to byla inspirace,“ upřesňuje Filip Topol.
Filmaři jsou přesvědčeni, že díky použitým výrazovým prostředkům bude film sdělný i pro ty, kdož jsou Topolovou tvorbou „nepolíbeni“. „K adaptacím se stavím úplně volně. Zatím mám štěstí, že se do filmu podle mého psaní pouštějí přátelé, kteří mají podobné zvichřené vnímání,“ dodává spisovatel.