RECENZE: Thurston Moore veze novou kapelu, ale na Sonic Youth nezapomíná

Ke skupině Sonic Youth se odkazovalo už několik generací jako ke svým vzorům. Ve čtvrtek 30. října zahraje její zakladatel Thurston Moore v pražském Lucerna Music Baru. Přiváží jiný soubor a čerstvou desku.

Thurston Moore | foto: Vera Marmelo

Thurston Moore: The Best Day (obal)

Jen málo muzikantů zároveň tak neúnavně hledá a přitom udržuje svůj pevný umělecký názor a rukopis jako Thurston Moore. Čerstvé album The Best Day patří v kontextu jeho tvorby k posluchačsky nejvstřícnějším. Navazuje zhruba tam, kde svou činnost ukončili Sonic Youth. Ti se nacházejí na blíže časově nespecifikované „dovolené“, kterou odstartoval soukromý rozchod Moora s baskytaristkou Kim Gordon.

The Best Day

90 %

Thurston Moore Band

Mooreovy aktivity v poslední době jsou ovšem velmi rozsáhlé. Patří k nejinovativnějším kytaristům světa a svým nástrojem zbrázdil řadu společných nahrávek například s Johnem Zornem nebo Yoko Ono, natočil i několik alb, na kterých k překvapení jeho fanoušků hrála prim akustická kytara.

Na tu, dvanáctistrunnou, hraje i na nové desce, jinak jde o desku výsostně rockovou, tedy zcela elektrifikovanou, plnou minimalistických riffů, zpětných vazeb a experimentů s laděním strun, jak jsou na to fanoušci Thurstona Moora, respektive Sonic Youth, zvyklí léta.

Thurston Moore Band

Do nové kapely, která The Best Day natočila a nyní s ním jede evropské turné, si Thurston Moore přizval starého parťáka ze Sonic Youth Steva Shelleyho k bicím, baskytaristku Debbie Googe z konkurenčních My Bloody Valentine a s druhou kytarou mu sparingpartnera ve stavění hlukových stěn i spřádání křehkých strunných pavučin dělá několika oborovými cenami opentlený britský hudebník James Sedwards.

Zúročení

Podstata Moorovy práce s hudebním materiálem se vlastně podobá jeho milovaným minimalistickým skladatelům: z jednoduchého motivu vytěžit co nejvíc prostřednictvím délky skladby, její gradace a dynamického přelévání napětí.

Jestli v něčem Moore posluchače nešetří, jsou to stopáže písniček, hned první dvě mají osm a jedenáct minut. Budiž řečeno, že se posluchač, který přistoupí na protagonistův rukopis a nechá se jím vést, ani nenaděje a skladba je u konce.

Thurston Moore

Moore používá klasické prostředky. Sice o nich lze říci, že jsou variacemi věcí, které už od něj známe, ale v tomto případě máme co do činění s hudebníkem, který skutečně to, co teď ve svých šestapadesáti hraje, do puntíku celý život vymýšlel, propracovával a nyní to zúročuje.

Sám v nedávném rozhovoru přiznává: „Na The Best Day se snažím najít nové ideje, jak využít těch šest strun nějakým novým způsobem, ale vím, že to pořád zní jako Sonic Youth, protože jsem to prostě já. Nechci se radikálně měnit nebo skrývat, z toho jsem unavený. Tolik lidí mi říká – hele, to zní jako Sonic Youth, jen bez ostatních členů. Odpovídám, že samozřejmě ano, nesnažím se být něčím, čím nejsem.“

Čtvrteční koncert v pražském Lucerna Music Baru, na kterém skladby z The Best Day uslyšíme v živé (a jak Moora známe, určitě patřičně natažené, improvizačními pasážemi proložené) podobě, tak bude zážitkem především pro ty, kteří želí absence Sonic Youth na scéně. A jinak to ani být nemá.