Prostřednictvím dětí útočí i nový pořad BB, v němž Nova uvádí průvodkyni Báru Basikovou s dcerami-dvojčaty, zpovídající další dvojčata z řad hostů. Než se zásoby blíženců vyčerpají, může se divák šišlavě rozplývat: "Jemináčtu, to je loštomilé." Jinak se tu ovšem hraje běžná talk show s písničkami jako každá jiná. Přidává jen onu secvičenou drezuru dětí, jimž scénář předepsal otázky o velikosti "pindíků" či charakteru "spoďárů". Přirozený dětský sklon se předvádět dostal nováckou uzdičku.
Připomínají-li talk show konfekční kostýmky, soutěže jsou střiženy jako montérky. I přírůstek ČT, cestovatelská hra Kdo zaváhá, nejede, ctí jednotnou kuchařku. Podle ní třeba soutěžící zásadně ztrácejí příjmení, smrsknou se v pana Standu, případně pana Standu číslo jedna a dvě. Nesmějí usednout, postávají jako žáčci zkoušení panem učitelem. Soupeří v nepřehledných kolektivech, nikoli tvář proti tváři, a případný postup jsou nuceni demonstrovat názorným lezením po různých schůdcích; ve filmové soutěži přemisťováním z řady do řady pomyslného kina. Člověk je v pokušení uznat, že originalitou se liší pouze soutěž Chcete být milionářem. Ale tenhle model Nova nevymyslela, nýbrž zakoupila; navíc efekt jedinečnosti kazí hlas Vladimíra Čecha, který se (leckdy i souběžně) ozývá z dabovaných dokumentů jiných stanic.
Kdo by se pak divil, že J. D. Salinger, jehož pozoruhodný portrét převzala ČT 2, ze světa téhle mediální stejnosti dávno utekl a skryl se tak důkladně, že i dokument musel vzniknout metodou "o něm bez něho". Jedna ze spisovatelových přítelkyň prozradila sice Salingerovu zálibu ve sledování "televizního braku" - ovšem bavit se brakem soukromě je něco jiného než se na něm podílet a být jeho součástí.