Při příležitosti jeho výročí, které si připomene celý svět, si přečtěte o osobách, které poznamenaly režisérův dramaticky přerývaný život. Víte, kdo byl možná jeho otcem? A víte, jak žije nyní? Miloš Forman je "zanořený" - ví celá farma v Connecticutu. Režisér nebere telefony, nehodlá se s nikým bavit a nikam chodit. Narozeniny? No a co?
Dobrá! Fotografa zvládne. Je rád za dobré doutníky. A potěšeně poslouchá italského asistenta Carla, který svítí při fotografování a vykládá rukama o dvou filmech, co si včera pustil na videu. Miloš má oči plné slz. Zatracená chřipka, která už prošla kolem dvojčat, ženy, tchyně i zahradníka Vaška - kromě psů přes všechny na farmě. Miloš chce čaj a dnešní noviny. A zpátky do postele.
Jaké to je - převrátit si skoro v sedmdesáti osobní život vzhůru nohama?
Rozhodně to není nuda (kolem letí malý Jim s šavlí nad hlavou).
Mluví se tu česky. Jako v malé rodné Čáslavi? Nechystáte se na důchod zpátky domů?
Na důchod nemyslím. A jsem tu doma. V kuchyni je často cítit vůni guláše, kachny, vepřového pěkně na kmíně, v lednici mám plzeňský pivo, nad pracovním stolem mi visí Špála a tři lípy, které jsem zasadil před patnácti lety, jsou už větší než stodola...
Bylo vám někdy v životě tak úzko, že jste bezděky řekl: mami!
Devátého ledna 1969.
|
Obsáhlý portrét Miloše Formana čtěte ZDE. |
Zanořený Miloš Forman pracuje na scénáři pro nový film. Jede dál. Život důchodce ho nejspíš nikdy nepohltí. Asistent Carlo po cestě z farmy do New Yorku dlouho mlčí. Pak štěkne do ticha: He is a rock! - Je tvrdý jako kámen!
Tři ženy Miloše Formana
Sedmdesáti lety přitažlivého muže prošla docela pěkná řádka žen. Se třemi z nich se oženil. A všechny tři měly do dělat v profesi, v níž celý život pracuje i Miloš Forman. Ve filmu.
Jana Brejchová
první, nejslavnější, nejmladší
narozena 1940
Svoji první ženu potkal ve chvíli, kdy už už vstupovala na trůn hýčkané a obdivované herecké hvězdy. Vzali se, když Janě bylo sotva sedmnáct let. V Československu tu krásku znal naprosto každý. Miloše skoro nikdo.
V absolutní bytové nouzi padesátých let se ubytovali nejdřív na privátu a pak v jedné kanceláři ve Všehrdově ulici.
"Byl to úžasný čas - tak trochu s kloboukem na stranu," říká ještě dnes Jana. Miloš ani ona na sebe nikdy nezapomněli, stali se dobří kamarádi na celý život.
Rozešli se kvůli Milošově prchavé nevěře s baletkou Laterny Magiky. Jana se urazila a svůj život vzala do svých rukou. Jednoho dne Milošovi zavolala do Londýna, kde byl právě na zájezdu s divadlema (a s baletkou) a řekla mu prostě: Jestli nechceš, vracet se nemusíš. Budu se vdávat... Co řekla, to udělala. Vzala si za muže německého herce Ulricha Theina.
Věra Křesadlová
druhá, matka prvních dvojčat Matěje a Petra
narozena 1944
Miloš dlouho neváhal. Svoji druhou ženu si vzal dva roky po rozvodu. Věra už byla těhotná. Poznal ji v době, kdy zpívala s bigbítovou kapelou Krystal na přehlídce v Lucerně a Miloš tam hledal herce do svého filmu Konkurs. A našel svoji druhou ženu. S Věrou zůstali manželé 35 roků. V americké terminologii však po šesti letech byli separováni - což je právní definice vztahu, který čeština nezná. Zkrátka spolu nežili. Milošovým životem procházely jiné ženy.
Věra sama se po invazi sovětských vojsk do Československa rozhodla, že nebude s Milošem a dětmi emigrovat. Že zůstane doma. Miloš se zpočátku potýkal s nouzí a steskem. O vánocích v roce 1973 píše domů: "Tak jsem na Vás všechny včera moc myslel. Byl jsem sice pozvanej k mnoha různým českým i nečeským lidem, ale nějak se mi zachtělo se rozesmutnět a cejtit se tak krásně opuštěnej a sám a litovat se..."
S Věru se Miloš rozvedl v roce 1999. Stále jim však zůstala společná rodina, kam přirostla Petrova žena Klára a tři vnučky.
Martina Formanová, rozená Zbořilová
třetí manželka a první, která převzala Milošovo příjmení
narozena 1964
Martina stejně jako Miloš absolvovala Filmovou akademii muzických umění v Praze. Několik let chodila s Karlem Gottem a pak se vydala do Spojených států na zkušenou. Měla ještě před státnicemi a čekala ji diplomová práce - v New Yorku zavolala Miloši Formanovi kvůli konzultaci. Z konzultace se zrodil dlouhý dialog, který má zatím dva vrcholy - klučičí dvojčata Andyho a Jima a vzápětí sňatek. Martina začátky s Milošem Formanem zapsala do knihy, která má zanedlouho vyjít česky.
Mám ráda naše večeře
(Povídání s Martinou Formanovou)
V jakých situacích - jestli vůbec - vám překáží velký věkový rozdíl mezi vámi a manželem?
No, ze začátku jsem si nemohla zvyknout mu tykat.
Zvykla jste si na Ameriku?
Původně jsem nepřijela sem žít. Ale tahle země radikálně změnila celý můj život. Nejprve mě samotnou - dlouho jsem se domnívala, že svět končí desátým pražským obvodem. A pak se mi tu splnily moje sny, nikdy jsem neměla problém si zvyknout.
S kým se vlastně kamarádíte, máte ráda "holčičí" společenství?'
Ano, vždyť já jsem v holčičím společenství vyrůstala. I teď jsou vlastně moje nejbližší přítelkyně sestra s mámou, které jsou teď obě taky v Americe. Vždycky jsem ráda kamarádila s holkama. Ve škole, na módních přehlídkách nebo pak v doprovodu Jirky Korna... Myslím, že přátelství mezi ženami je ten nejlepší důkaz, že tady nejsme jenom abychom urvaly a oblažily mužské.
Dlouho jste čekala na mateřství - a přišlo hned dvojnásobné. Je realita stejná, jako byl kdysi sen?
Klukům budou tři a půl roku a já mám pořád ještě někdy pocit, že sním. Jenom občas se musím probrat a řešit praktické věci. Třeba jak vykoupat Jima, aby si nezamokřil svůj meč, které nedá z ruky.
Mluvíte na syny česky?
Samozřejmě, že česky. Říkají mě normálně: Andíček "maminko" a Jimeček "mamko".
Jaký bývá váš obvyklý den na farmě v Connecticutu?
Dětem se nechce vstávat, takže musíme spěchat, abychom nepřišli pozdě do školky - no, přijdeme pozdě do školky. Pak jedu do svojí školy, kam chodím poslouchat historii nebo zpátky domů a mám dobrý úmysl cvičit. Necvičím... Vyzvedávám děti odpoledne a chodíme třeba na hřiště nebo do knihovny - v Americe bývají v knihovnách herny, kde je spousta hraček a taky dětí. A večer už jen pohádka na videu a spát. Vlastně ještě večeře! To bývá nejhezčí z celého dne. Ať už jíme všichni doma, v restauraci, nebo jdeme ven Milošem sami dva. Večeře mám ráda.
Kdy jste psala knihu Skladatelka voňavého prádla?
Po večerech, v noci, když děti spaly a Miloš taky pracoval, nebo koukal třeba na hokej.
Neodrazoval vás od zveřejnění - vlastně intimního deníku?
Miloš věděl, že má právo veta. Myslím, že pro něj byla důležitější forma, kterou je to vyprávěné. Jeho ten text bavilo číst, a to bylo určující.
Vzdala jste se své profese úplně nebo jen na čas, než kluci odrostou?
Řekla bych, že v nějaké kondiční podobě můžu psát pořád.
Tajemství Formanovy rodiny
Otcem Miloše Formana nebyl manžel maminky, Rudolf Forman, ale pražský architekt Otto Kohn
Syn veselé Aničky
Muselo to být tak jako každý rok. Sbalila pár velkých kufrů s naškrobenými prostěradly a ubrusy. Kousek od čáslavského domu Na Balkáně jí z nádražního peronu zamával manžel Rudolf, čtrnáctiletý syn Bláža a jedenáctiletý Pavel. Bylo svěží pozdní jaro roku 1931.
Mladá, energická, černooká Anna odjížděla na půlroční štrapáci k Máchovu jezeru. Po šesti hodinách vystoupila ve Starých Splavech a kufry vlekla do táhlého kopce. Penzion Rut čekal na svou paní a čtvrtou sezonu.
Jednopatrový hotýlek nad jezerem měl za sebou krátkou historii. Pořídila si ho Anička - Milošova maminka. A musel to být docela slušný výkon. S jedním společníkem a půjčkou nejprve vystavěla jednopatrový domek. Ukázalo se, že slušně vynáší. A tak nechala přistavět další dvě patra a vyplatila společníka. Anička se stala hoteliérkou. Nebyla v okolí sama. Hned naproti přes lesní cestu ve stráni rostly dva další domy. V odvážném, funkcionalistickém duchu. Bratři Karl a Otto Kohnovi tu stavěli jeden dům pro sebe a další na zakázku. Veselí, mladí architekti z Prahy. Jeden z nich, starší Otto, prožil s Aničkou nejméně jednu úchvatnou noc... Pozdní jaro roku 1931, kdy manžel Rudolf a synové hospodařili v Čáslavi.
Tak banální odhad by k pochybnostem o skutečném otci Miloše Formana ovšem nestačil. I když se v rodině leccos šuškalo, skutečné odhalení se dostavilo až za čtyřicet let.
Míla v další sezoně
Mazánkovi Miloškovi, který přišel na svět dvanáct let po mladším bratrovi Pavlovi, v rodině říkali Mílo. Už ve svých čtyřech měsících zahajoval pátou sezonu v Rutu. V Čáslavi se o starší bratry staral otec Rudolf, který byl učitelem, a o prázdninách pak přijížděli všichni za Aničkou. Musela to být ohromně idylická doba - návštěvní knihy, které v penzionu Anička vedla a dodnes zůstaly v rodině zachovány, vyprávějí nadšené příběhy hlavně českých hostů - v německém pohraničí nacházeli veselou hostitelku.
Anička vstávala každé ráno v pět hodin, přeplavala na druhý břeh jezera a zpět a teprve pak začala hostům chystat snídani. Starala se jim o pohodlí i zábavu. Blížila se však válka. Prozřetelná židovská rodina Kohnů vytušila nebezpečí. Odjeli všichni, včas a daleko - do jihoamerického Ekvádoru. I ve Formanově rodině přišla věc emigrace na pořad. Nebyl tu sice tak silný důvod jako u Kohnů - Formanovi ani Švábovi nebyli Židé, ale tradiční evangelické rodiny - otec Rudolf však odchod z vlasti odmítl. Přece neopustí Čáslav, když je zemi nejhůř.
Kohnovi, kterým patřilo mnoho domů v Praze a také jedna z vil u Máchova jezera, před odjezdem uzavřeli smlouvu: vilu a krásný altán na zahradě nad jezerem pronajali Formanovým za údržbu. Syn Blahoslav v ní pak bydlel do padesátých let, než mu ji režim sebral. Zůstal jim na víkendy alespoň altán - i z něho je však v sedmdesátých letech vyhnal bývalý esenbák, který si Kohnovu vilu koupil za pakatel a bydlí v ní dodnes.
Začíná válka. V mnoha městech se o ní téměř neví. Desetiletého Miloše čekají otřesy. Ocitne se sám v čáslavském domě, kde na svět přišel v dubové posteli. A brzy bude sirotkem. Oba jeho rodiče podlehnou tyfu v koncentračních táborech.
Miloše se ujímají příbuzní. Náhradní domov Milošovi vytvářel jeho bratr Blahoslav - tolik podobný otci Rudolfovi - se ženou Boženkou. Po válce bydleli v Kohnově vile ve Starých Splavech. K nim se vracel a od nich odjížděl. Tříletou poválečnou naději trávili tři bratři Formanovi - jak jinak než nápravou válkou zdecimovaného Rutu. Se štětkou v ruce si tam Miloš všiml na útržku novin zprávy, že stát otevírá v Poděbradech internátní školu pro válečné sirotky. Stane se jejím frekventantem a najde tu svého celoživotního přítele Ivana Passera - i budoucího prvního českého prezidenta Václava Havla.
Dopis do Všehrdovy ulice
Miloš už ví, co chce. Okouzlen filmem a divadlem studuje FAMU. V nadupaných šedesátých letech trumfuje prvními úspěchy, prvními filmy. Černý Petr uvádí ve všeobecnou známost jméno mladého režiséra Miloše Formana a jeho experimentování s neherci. Potýká se - jako mnoho jiných v padesátých a šedesátých letech - s bydlením. Nakonec se na mnoho let usidluje v bývalé kanceláři v pražské Všehrdově ulici.
Jednoho dne sem pošťák přinesl dopis. Adresa psaná ženskou rukou, bez podpisu, bez adresy, s razítkem Hradec Králové. Dvacet let po matčině smrti se z dopisu Miloš dozvídá šokující zprávu: jeho otcem není Rudolf Forman, píše paní, která zažila poslední dny života Aničky Formanové v koncentráku. Milošova maminka si přála, aby se syn dozvěděl pravdu.
Ale proč tak pozdě? Proč po dvaceti letech? Miloš se pokouší dozvědět pravdu. Svému „otci“ píše. Jednou. Podruhé. Teprve pak se ozve: Ano, žiju. Zdravím. A to bylo vše. Miloše minulost nezajímá. Stará se o dny příští.
Jsem Kohn
Vzal za kliku branky a trochu nesměle vstupoval do penzionu. „Jsem Kohn,“ představil se a dal se do řeči s personálem. Dostal kávu a nikdo se na nic neptal. Děti nejstaršího Milošova bratra Blahoslava po revoluci nečekaly ani jednu zbytečnou vteřinu. Restituční řízení proběhlo hladce - staronovými majiteli rodinného penzionu Rut jsou bratři Formanovi - Pavel, Miloš Forman a potomci Blahoslava.
Penzion Rut má nové knihy hostů. Mezi prvními se tam půvabnou češtinou zapsal Joe Kohn, profesor matematiky na Princetonské univerzitě. Podepsal se Pepík, syn Otto Kohna, „bývalý soused a dobrý přátel rodiny Formanových“. Otto už nežije, zato zanechal rozvětvené potomstvo. Nedávno se jich sešlo v Praze rovnou padesát. O program se jim staral architekt Jan Forman. Syn Blahoslavův. Kruh se uzavírá.
|
Miloš Forman |
|
Narodil se 18. února 1932 v Čáslavi v rodině učitele. Oba rodiče zemřeli v koncentračním táboře v jeho jedenácti letech. Absolvoval pražskou FAMU. Kariéru režiséra zahájil filmem Konkurz, proslavil se filmy Černý Petr, Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko. V roce 1969 se odstěhoval do Spojených států, kde začal s filmem Taking Off, pokračoval Viděno osmi. Prvního světového úspěchu dosáhl filmem Přelet nad kukaččním hnízdem, který získal pět Oskarů. Světový úspěch mu přinesl film Amadeus, který je ověnčen osmi Oscary. Režíroval také filmy Vlasy, Ragtime, Valmont, Lid versus Larry Flynt a naposledy Muž na Měsíci. Potřetí ženatý, je otcem dvojčat Matěje a Petra (1964) a Andyho a Jima (1998). |
 Režisér Miloš Forman s oblíbeným doutníkem |
 Miloš Forman |
 |
 Miloš Forman |
 Miloš Forman s rodinou na farmě v Connecticutu. |
 Miloš Forman na své farmě v Connecticutu. |
 Miloš Forman na své farmě v Connecticutu. |
 Martina Formanová na farmě v Connecticutu. |
 Miloš Forman na své farmě v Connecticutu. |
