Synovci se za mě stydí kvůli slávě, tvrdí herec Hugh Grant

Přitažlivá kombinace šarmu a totální nejistoty. Tak se prezentoval britský herec Hugh Grant během rozhovoru ke své roli v netradiční romantické komedii Morganovi. Kdybych měla naše povídání přepsat se vším všudy, mohla by být formulace "směje se" za každou jeho odpovědí. A on by mi všechna ta "směje se" s vážnou tváří vyškrtal.

Komedie Morganovi posílá romantika Hugha Granta na Divoký západ. I on sám se této netradiční situaci usmívá. Venkov totiž příliš nemiluje. I když jen ten britský. Stejně jako hony, na kterých se podle něj dá tak akorát přibrat.

Co vy a Divoký západ?
Doslova jsem si ho užíval. Připadal mi fascinující a sexy. Já jsem si připadal sexy. V americkém Wyomingu, kde jsme točili, bylo krásné světlo, spousta prostoru - zamiloval jsem si široké pláně. Dokonce i country hudba mě bavila. Ano, na takovém venkově bych klidně žil.

A na jiném venkově?
Pokud máte na mysli britský venkov, tak to v žádném případě. Je nehostinný, vlhký, lezavý. Nemám ho rád. A věřte mi, že ho znám dobře.

Zajídal by se vám i vznešený britský venkov s proslulými hony a jinými šlechtickými kratochvílemi?
I tyhle tradice jsem vyzkoušel. Rozumějte, jezdil jsem střílet. A nesedlo mi to.

Nesedlo vám střílení, nebo ten cirkus okolo?
Obojí. Byl jsem pozván na jeden vysloveně luxusní hon, zbraň mi nabíjela britská šampionka, fantastická dáma. Díky ní jsem sestřelil docela dost lovných ptáků, nebo co to bylo. Pak jsem však zjistil, že je dovážejí z Číny, protože velmi špatně létají, a není tudíž těžké je trefit. Navíc jich dost popadalo bez mého osobního přispění - jen proto, že byli nešikovní a ve vzduchu se srazili. To mě znechutilo. Nevidím zkrátka nic zábavného na tom, že někde půl dne stojíte, mžouráte do hledí, nasáváte a tloustnete a tloustnete.
 

Grantovy filmy

Odkud znáte Hugha Granta

Čtyři svatby a jeden pohřeb
Pravzor všech britských romantických komedií z dílny scenáristy Richarda Curtise se stal mezinárodním hitem a Hugha Granta vystřelil mezi hvězdy.

Notting Hill
Romantika "bílé" londýnské čtvrti zůstávala dlouho nepřekonaná. Model chudý chlapec (knihkupec) v podání Granta se zamiluje do bohaté dívky (filmová hvězda) hrané Julií Robertsovou zkrátka odjakživa funguje.

Jak na věc
Z romantika ve zhýralce se Grant proměnil už v Deníku Bridget Jonesové, ale až adaptace úspěšného románu Nicka Hornbyho mu poskytla prostor, aby svůj šarm rozehrál naplno. Vynesla mu nominaci na Zlatý glóbus.

Láska nebeská
Na Hugha Granta tančícího v premiérském domě na Downing Street č. 10 jen tak nezapomeneme. Stejně jako na zpěv koled v "nejdelší ulici v Londýně". Majstrštyk Richarda Curtise, tentokrát v roli režiséra.

Tak jinak: jste považován za ryze městského člověka. Co byste na venkově nejvíc postrádal?
Všechno. Hlavně takový ten každodenní luxus. Svou pohodlnou postel, své pohodlné auto, své oblíbené restaurace. Přátele. A taky světlo: tma mě děsí, nemám ji rád a na venkově je jí plno.

Mimochodem, máte u sebe mobil?
Samozřejmě. Proč?

Vaše filmová partnerka Sarah Jessica Parkerová říkala, že ač vypadáte staromódně, od svého mobilu se neodtrhnete.
To je pravda.

Profil na Facebooku vlastníte?
Tak to ne, na Facebook a podobné věci mě neužije. Přátelství si pěstuji tím, že spolu se známými chodím na večeře nebo jezdím ven, ne psaním přes internet.

Takže jste trochu konzervativní.
V určitém směru jsem asi nemoderní. Právě virtuální život dnešních mladých lidí je mi proti srsti. Ale nekoukejte na mě jako na starce, který je úplně mimo. Například nesmírně rád dostávám esemesky. Popravdě neznám větší slast, než když zapípá mobil a já vím, že mi přišla nová zpráva. Když mi nějakou pošlete, budu vám velmi vděčný. I když to bych vám asi musel dát telefonní číslo, že?

Jen dejte.
Nezlobte se, ale to by asi nebylo bezpečné. Snad mi napíše někdo jiný.

Ještě sbíráte umění?
Ano. Ale už dlouho jsem nic nekoupil, nebyla příznivá doba. Naposledy jsem si pořídil malbu od německého malíře, kterou jsem uzavřel jednu ze svých kolekcí.

Prozradíte jakou?
Neprozradím. Ještě by mě vykradli.

Život hvězdy

Jsem zvyklý na každodenní "luxus". Svou pohodlnou postel, své pohodlné auto, své oblíbené restaurace. Přátele. A taky světlo. Tma mě děsí.

Hugh Grant

Zanedlouho vám bude padesát. Je to velká změna?
(dlouze přemýšlí) Prostě jen o rok víc. Asi. Nebudu tvrdit, že se na to těším, neznám nikoho, kdo by se na padesátiny těšil. Ale nezabije mě to.

Co byste ještě chtěl v životě stihnout?
Co přijde, přijde.

Jaký máte vztah k dětem? Touha po nich je důležitým tématem filmu Morganovi, a vy žádné nemáte.
Nemám. Co k tomu říct? Netěší mě to. Ale mám synovce, se kterými trávím docela dost času. A rád. Problém je, že nevím, zda to těší i je. Spíš se za mě stydí.

Proč se stydí?
Když někam přijdu, jejich kamarádi se seběhnou a začnou vyvádět a ječet. Slavný herec přišel, to se vždycky řeší. A mně je trapně. Naštěstí mám báječné synovce, kteří všechny ty děti odeženou. Jsou to moji bodyguardi.

Jak vycházíte s lidmi?
No, řekl bych, že jen velmi málo lidí mě má rádo takového, jaký jsem - řečeno slovy Bridget Jonesové. Tihle mí synovci mě doufám rádi mají, ale ze zmíněných důvodů se ke mně příliš nehlásí. Navíc už to nejsou děti. Jednomu je osmnáct, bratr mi ho z Ameriky poslal do Londýna, prý ať mu ukážu to nejlepší z města. Mám vyprávět dál?

Zatím to zní zajímavě.
Drahý synovec přijel se dvěma kamarády, takže jsem jim sehnal slečny...

Prosím?
Propána, samozřejmě že ne ty slečny, které máte na mysli. Normální slečny. Milé a hezké. Vzal jsem je všechny do britského "pubu" s tím, že si dám pár drinků a pak je tam nechám. Jenže oni pořád: Nechoď, strýčku. Já povídám: Vždyť je mi 49 a vám osmnáct, jdu domů. A oni - nechoď. Takhle to šlo až do rána: opíjel jsem se se svými osmnáctiletými synovci. Takový vztah mám k dětem.

Jak se vyrovnáváte s útoky bulváru. Třeba když vás vyfotí při podobném "tahu"? Naučil jste se je ignorovat?
Britský bulvár umí být obzvlášť urputný a krutý, takže se ho snažím nečíst. Ale pokaždé se najde někdo, kdo mi jeho existenci připomene. Například novinář, který se zeptá, co je pravdy na informaci, že... doplňte si sama, co vás zajímá.

Dobře, už si nebudu ověřovat informace.
Ale jen ověřujte, alespoň se dozvíte pravdu.

Máte v úmyslu seknout s hraním, jak se někde psalo?
Vidíte, to je přesně ono. Proboha! Doufám, že těm kecům nevěříte?! Víte, pokaždé, když se mnou někdo dělá rozhovor, uvědomím si ošidnost internetu. Dnes stačí hodit jméno do vyhledávače a máte "informace". Něco z něj vždycky vypadne. Jde o to, že nelze brát všechno jako absolutní pravdu. Ve skutečnosti je totiž devadesát procent z toho lež.

O britském humoru

Italové mají jídlo a styl, jsou vždy šik, což jim závidím. My Britové jsme oproti tomu velmi "nešik" a jídlo vaříme nechutné, ale zase máme ten humor. Žertujeme neustále. Vyrovnají se nám snad jen Rusové, ti umějí být neskutečně sarkastičtí.

Hugh Grant

V Morganových jste hrál se Sarah Jessikou Parkerovou. Sledoval jste její nejslavnější titul, seriál Sex ve městě?
Nikoli. Stejně jako žádný heterosexuální muž.

Škoda, mohl jste se dozvědět tolik užitečného o svých partnerkách.
Já vím, měl jsem si dělat poznámky! Ne vážně, je to skvělý seriál, následně jsem se na něj podíval a musel jsem uznat, že má kouzlo. Jen jsem asi zkrátka nechtěl tak úplně vědět, co o mně ženy povídají, když s nimi nejsem.

Jak ladil váš britský smysl pro humor s humorem Sarah Jessiky Parkerové?
Ať už nazvete Jessičin smysl pro humor jakkoli, je dokonalý. Upřímně a neustále jsem se smál. Vlastně bych o ní řekl, že je skoro génius. Obdivuji i druh její komiky, způsob, jakým hraje. Ani jsem nevěděl, že je tak nadaná. V Sexu ve městě je dobrá, vtipná, bezprostřední, ale až u Morganových mi došlo, že je to velmi zajímavá komediální herečka.

Uměl byste popsat svůj oblíbený druh humoru?
Zajímavá otázka, musel bych přemýšlet. (přemýšlí) Asi těžko...

Považujete ho za typicky britský, jak se běžně píše?
Možná je můj humor britský v tom, že ho stavím nade vše. Pro Brity je důležitější než pro ostatní národy. Italové mají jídlo a styl, jsou vždy šik, což je něco, co jim závidím. My Britové jsme oproti tomu velmi "nešik" a jídlo vaříme nechutné, ale zase máme ten humor. Žertujeme vlastně neustále. Vyrovnají se nám snad jen Rusové, ti umějí být neskutečně sarkastičtí.

Přivedl vás někdy váš humor do prekérní situace?
A kolikrát! Ne všichni mu rozumějí. Častěji se mi to stává v médiích než v běžném životě. Stačí, když můj vtípek zazní mimo kontext nebo ho někdo špatně interpretuje.

Na který ze svých filmů jste nejpyšnější?
Skutečně hrdý jsem na Hudbu složil, slova napsal a pak taky na Jak na věc. Ale abych byl úplně upřímný, s výjimkou jednoho filmu jsem snad nenatočil žádný, na který bych se nemohl podívat. Nikdy jsem nepracoval jenom pro peníze, nikdy jsem nepracoval jenom proto, že bych musel. To považuji za velký úspěch.

Neláká vás po zkušenostmi s Divokým západem western?
Proč ne? Kovbojský oblek mi sedne, celá ta kovbojská filozofie taky. Vlastně už se úplně vidím, jak ženu stádo po prérii. A děsně mi to sekne.

Kdo je Hugh Grant

Narodil se 9. září 1960 v Londýně. Vystudoval angličtinu na univerzitě v Oxfordu. První větší roli dostal herec a ikona romantických komedií Hugh Grant od Romana Polanského ve snímku Hořký měsíc v roce 1992. Jeho průlomovým filmem byly Čtyři svatby a jeden pohřeb (1994). Herci vynesl Zlatý glóbus. Role sympatického a trochu popleteného mladíka se začaly hrnout: Rozum a cit (1995), Dva v tom (1995), Notting Hill (1999). Až postava "neodolatelného bídáka" v kasovním trháku Deník Bridget Jonesové (2001) ho posunula o krok dál, stejně jako komedie Jak na věc (2002). Láska nebeská (2003) už jen potvrdila jeho herecké kvality. Jeho nejnovějším filmem je komedie Morganovi o newyorském manželském páru, který svou partnerskou krizi řeší v divočině.