Svatopluk Karásek patří spolu s Charliem Soukupem a Dášou Vokatou k nejvýraznějším písničkářům českého undergroundu, kteří byli komunistickou policií pronásledováni a donuceni k vystěhování z vlasti. Karáskovo slavné první album Say No to the Devil poprvé vydal Jiří Pallas v roce 1979 ve svém vydavatelství Šafrán '78 ve společné produkci s Paulem Wilsonem.
Dnes už jde o klasickou nahrávku českého undergroundu 70. let, na které je řada z nejznámějších Karáskových písní: Řekni ďáblovi ne, Je pozdě, Kázání o svatbě v Káni galilejské, Návštěva v pekle, Já jsem ňákej stounavej, Báby nebo Ženský jsou fajn.
Přestože album vyšlo v roce 1998 v reedici na CD, stávající vydání je první, které bylo přepsáno přímo z originálního pásu, který pořídil zvukař Robin Hájek. Ten patřil k dobrým duchům české nezávislé hudební scény 70. let a zaznamenal i řadu jejích dalších zásadních nahrávek, např. Zeměměřiče Vlastimila Třešňáka či debut Plastic People Of The Universe. Karáskova nynější reedice také poprvé obsahuje originální verze všech šestnácti písní, které Hájek natočil v Praze dne 2. května 1978.
Druhý disk této edice obsahuje Karáskovu desku Řek's už ďáblovi ne? se záznamem jeho památného vystoupení ve Vratislavi v listopadu 1989 a šesticí studiových nahrávek z roku 1989. Tato deska vychází na CD nyní poprvé, poprvé vyšla na vinylu v roce 1990. Obsáhlý booklet nabízí průvodní slovo Jaroslava Riedela, fotografie a všechny písňové texty.
Svatopluk Karásek
Svatopluk Karásek, Václav Havel a Pavel Landovský
Svatopluk Karásek se narodil 18. října 1942 v Praze. Vystudoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze. V roce 1968 se stal farářem ve Hvozdnici u Davle, roku 1970 byl na nátlak státních orgánů přeložen do Nového Města pod Smrkem. Roku 1971 mu byl odňat státní souhlas k výkonu duchovního. V letech 1972–76 působil jako kastelán na hradu Houska.
Svatopluk Karásek a Zdeněk "Londýn" Vokatý, Wroclaw 3. 11. 1989
V roce 1974 vystoupil na Prvním festivalu druhé kultury v Postupicích u Benešova, v roce 1976 na Druhém festivalu československé druhé kultury v Bojanovicích. V březnu 1976 byl za zpívání svých písní zatčen a v procesu s The Plastic People of the Universe odsouzen k osmi měsícům odnětí svobody. Patřil k prvním signatářům Charty 77. Roku 1980 odešel s manželkou a třemi dětmi do Rakouska, brzy přesídlil do Švýcarska.
Po listopadu 1989 pobývá v Čechách: kázal na různých místech republiky, vystupoval jako zpěvák ať už sólově nebo se skupinami Oboroh a Pozdravpámbu. V roce 2002 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, o dva roky později byl jmenován zmocněncem vlády České republiky pro lidská práva, politickou činnost ukončil v roce 2006. V současné době se zotavuje v domácím léčení ze cévní mozkové příhody.
