Česko už jste navštívila devětkrát. Oblíbila jste si za tu dobu konkrétní místa?
Vystupovala jsem převážně v Praze, a pak také v Olomouci. Obě místa mám ráda stejně. Praha je ovšem výjimečné město. Zvláštní místo v mém srdci patří jednoznačně Orloji, protože má dcera si jej oblíbila už jako malá. Je to jedna z mála věcí, které si pamatuje z cest po Evropě. Praha se u ní rovná Orloji.
Vzpomenete si na svůj první koncert v Česku?
Ano, velmi dobře. Bylo to v roce 1993 a ve vzduchu viselo zvláštní vzrušení. Viděla jsem tak dva tisíce lidí a slyšela jsem, že bylo prodáno o dva tisíce víc. Bláznivá atmosféra, velká party. Je to opravdu nezapomenutelný zážitek.
Od té doby se Česko posunulo. Vnímáte i vy, jako cizinka a příležitostná hudební návštěva, změny?
Samozřejmě. Každá země i každé město se mění. Dřívější nadšení po sametové revoluci postupně vyprchalo. Ekonomika se posunula. Češi stále intenzivně vnímají Západ, ale už ne zdaleka tak nadšeně, jak tomu bylo před dvaceti lety (směje se).
Setkala jste se i s exprezidentem Václavem Havlem.
Ano, několikrát. On je národní poklad. A nejen pro Čechy. Muselo být vzrušující mít tak skvělého vůdce země, který je navíc úžasným spisovatelem. Na Západě každý sledoval jeho vzestup s obdivem. Mám všechny jeho knihy, dopisy a v New Yorku chodím na jeho hry, které tu uvádějí. Jsme na něj pyšní, přestože na to nemáme takový nárok jako vy.
V Havlově díle se tedy orientujete. Který text máte nejraději?
Počkejte, z hlavy si nevzpomenu. Vydržte chvilku, zaběhnu do jídelny, kde mám knihovnu (ve sluchátku se ozve čekací tón). Už to mám, Dopisy Olze. Dokonale vystihují jeho situaci ve vězení včetně tak drobných detailů, že má chuť na čokoládu. Je to velmi lidské a dojemné. Pokaždé, když si čtu o jeho utrpení, třesu se.
Je pro vás Václav Havel inspirací?
Ano, je totiž velmi otevřený. Má talent popisovat konkrétní momenty přímými gesty, což je podle mého názoru opravdu těžké. Ale on má vždy naprosto jasno v tom, co doba a prostředí vyžadují. Výjimečné. I proto se ráda vracím do "jeho" země.
Vaše následující vystoupení se koná při festivalu Letní filmová škola v Uherském Hradišti. Chystáte něco speciálního?
Koncert bude směsí mých nejhranějších písní a skladeb z posledního alba. Připravuji i novinky, ale teprve v následujících týdnech je vybereme a zjistíme, jestli jsme schopni je odehrát.
Všímáte si jako profesionální muzikantka filmové hudby?
Neustále. Miluju Morriconeho hudbu a také práci Francise Laie, který složil hudbu k evropským snímkům, například od Clauda Lelouche.
Chystáte se navštívit některé projekce z programové nabídky filmové školy?
Zatím nevím, protože ještě přesně neznám svůj program. Pokud bude čas, ráda. Každé turné je ale jiné, a navíc se k němu váže řada propagačních aktivit, ale jak říkám, pokud zbyde čas, velmi ráda zajdu na projekce.
Přijedete s rodinou, nebo sama?
Zatím to vypadá, že budu sama s kapelou. Má rodina je umělecky zaměřená, můj bratr je fotograf, sestra se zajímá o výtvarné umění a manžel je básník. Myslím, že se všichni vrátíme na podzim.
Na podzim? K oslavám sametové revoluce?
Ano. Manžel chystá pořad s českými básníky, který odvysílá televize.
Máte před sebou ještě tři vystoupení s Čechomorem. Vybrala jste si kapelu sama?
Byla jsem pozvaná od promotérů. A opakuji, že se vždy ráda vracím do Česka.
Suzanne VegaVizitka, termíny koncertů
Letos se do Česka vrátí podesáté, s Čechomorem zahraje na hradě Loket (21. 7, amfiteátr), v Praze (22. 7., O2 Žluté lázně) a ve Žďáru nad Sázavou (23. 7., nádvoří zámku). Na 35. Letní filmovou školu v Uherském Hradišti přijede 26. července, kde ji doprovodí kytarista Gerry Leonard a baskytarista Mike Visceglia. |
První album Suzanne Vega (1959) vydala roku 1985, následovalo Solitude Standing s hity Luka a Tom’s Diner. V roce 1990 získala Grammy za Days Of Open Hand, pak navoněla elektronikou 99,9 °F, narození dcery otiskla do Nine Objects Of Desire a naopak bolest z rozvodu poznamenala Songs in Red and Gray z roku 2001. Zatím posledním albem, které Vega uvedla na hudební trh, je v pořadí sedmá studiová nahrávka Beauty And Crime. Ve skladbách se objevují motivy Sinatrova vztahu s Avou Gardnerovou či příběh kamaráda, který zahynul při teroristickém útoku 11. září 2001. Především se pak zaměřuje na některá místa v New Yorku, kde zpěvačka žije (kromě krátkého návratu do Kalifornie v 11 letech) od svých dvou let.
