Starobylý mýtus o králi, jenž nevědomky zabije svého otce a ožení se s vlastní matkou, do francouzského libreta zpracoval Jean Cocteau, jeho text pak do latiny přeložil Jean Daniélou. Děj přibližuje publiku vždy v jeho mateřštině vypravěč. Stravinskij zdůraznil oratorní statičnost až strnulost, současně však bohatě rytmizoval a nezapřel ani jemně ironické i artificiální rysy svého rukopisu.
Co středečnímu provedení pod taktovkou dirigenta Bohumila Kulínského poněkud chybělo, to byla právě větší jemnost, snaha o změkčení a průzračnost, vycizelování sólových pasáží. Zkrátka vše, co je nutné k tomu, aby se při zachování vší vnějškové přísnosti, až jakési hranatosti vylouplo z Krále Oidipa dílo zajímavé ve své intelektuální rafinovanosti. Ani sólové pěvecké party nebyly zrovna ideálně obsazeny. Představitel Krále Oidipa Miroslav Kopp co do barvy vlastní jeden z nejhezčích, nejzářivějších tenorů, jaké se u nás v posledních letech vyskytly, avšak kvůli technickým mankům naráží na nepřekonatelné hranice, nedotahuje výšky a forzíruje. Také Jaroslav Březina (Pastýř) musí ještě hodně pracovat na pěvecké technice. Příjemný, ale menší alt Marty Beňačkové nedokázal ve vší působivosti rozezpívat pocity královny Iokasty. K lepším momentům patřil spolehlivě kultivovaný přednes Ivana Kusnjera v rolích Kreona a Posla, výkon mužské části Kühnova smíšeného sboru, jakož i expresivní průvodní slovo Jana Třísky.
Ne zcela brilantní provedení Mozartovy Symfonie C dur zvané Jupiterova, jež dramaturgické dominantě večera předcházela, potvrdilo, že angažování jednotlivých, byť talentovaných dirigentů nenahradí soustavnou práci respektovaného šéfdirigenta. Jeho dlouhodobá absence orchestru FOK rozhodně neprospěje.
|
I. Stravinskij: Král Oidipus, W. A. Mozart: Symfonie C dur | |
|
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK | |
| dirigent | Bohumil Kulínský |
|
Smetanova síň Obecního domu, Praha 3. února | |
