Stěrače dál stírají, světla dál svítí. Smoljakův humor jen tak nezmizí

Spoluzakladatel Divadla Járy Cimrmana a dlouholetý kolega Zdeňka Svěráka Ladislav Smoljak byl veřejností často vnímán jako "ten druhý" ze slavné dvojice. Přitom to byl právě on, kdo režíroval populární komedie včetně nezapomenutelného filmu Vrchní, prchni!.

Zemřel Ladislav Smoljak

Režisér, scenárista a herec odešel ve věku 78 let.

Původním vzděláním pedagog a matematik se do světa filmu dostal v roce 1968, tehdy však ještě pouze jako herec - jeho tvář jsme mohli vidět v Menzelově Zločinu v šantánu. Scenáristickou roli si poprvé vyzkoušel u komedie Jáchyme, hoď ho do stroje! režiséra Oldřicha Lipského.

O dva roky později se znovu potkal s Menzelem, tentokrát nad jedním ze svých nejúspěšnějších titulů Na samotě u lesa - filmu, z nějž pochází i legendární věta: A chčije a chčije!

Z filmu Marečku, podejte mi pero (1976)

Z filmu Trhák (1980)

Následovala jedna z nejvyhledávanějších českých komedií vůbec, Marečku, podejte mi pero!, realizovaná opět Oldřichem Lipským, pak už ale režijní taktovku převzal Smoljak sám.

"Světla svítí, stěrače stírají" aneb taškařice jménem Vrchní, prchni!, kterou Smoljak samostatně debutoval, patří k nejreprízovanějším českým veselohrám vůbec. Jen o něco menší úspěch pak sklidil jeho Trhák (1980), Jára Cimrman, ležící, spící z roku 1983 či o rok starší Rozpuštěný a vypuštěný.

Poslední film natočili Smoljak se Svěrákem v roce 1987, poté se Smoljak coby filmový režisér odmlčel. "Ztratil jsem schopnost orientovat se v nové situaci, kterou nechci kritizovat. A zjistil jsem také, že mě v mém věku přestala těšit taková ta spousta starostí - administrativních, šéfovských a tak dále - které okolo filmu jsou... Najednou se mi začalo víc líbit v divadle," komentoval to loni v Českém rozhlase.

Posledním příspěvkem české kinematografii byla minirole důchodce ve Vratných lahvích, kterou mu dal Jan Svěrák.

Coby člen autorského tria Cimrman-Svěrák-Smoljak se podílel na patnácti hrách, přičemž ta poslední, České nebe, měla premiéru předloni a tvůrci jí oslavili čtyřicet let fungování souboru.

Text získal Cenu Sazky a Divadelních novin, na Cenu Alfréda Radoka ovšem autoři nedosáhli. V kategorii Česká hra totiž uspěl Václav Havel se svým Odcházením.

"Pokud bychom něco našli, byly by to Cimrmanovy prvotiny, za které se i on sám styděl. Jednu takovou připomínáme v semináři k Českému nebi a označení prvotina sklízí u diváků úspěch, ale uvidíme," řekl Smoljak krátce po vyhlášení výsledků, ale nechtěl vyvolat plané naděje u fanoušků badatele.

Načítají se informace o videu…

České nebe totiž mělo uzavřít společnou práci se Svěrákem. "S každou další hrou dá větší a větší práci se neopakovat. A proto je České nebe naší poslední hrou, která završuje naši literární i divadelní práci. I proto, že víme, že je poslední, bylo České nebe nejtěžší. O to víc jsme si však na něm dávali záležet. Kutali jsme tu hru jako horníci. A vyplatilo se to. Alespoň to potvrzují reakce publika a teď vlastně i tahle cena," řekl loni v říjnu v jednom z posledních rozhovorů pro MF DNES.

Obavy všech cimrmanologů se naplnily právě v neděli, nebeská schůze velikánů českých dějin se stala skutečně posledním textem S+S.

Žádnej "novej, mladej sekáč" bohužel
po smoljakovi nepřijde

Pro iDNES.cz píše Vojta Efler

Před několika lety seděl Ladislav Smoljak na zahradě nedaleko chalupy Václava Havla a vyprávěl o divadle, filmu, o režii vůbec. O tom, jak hlavní pro něj je, aby se divák chytře pobavil.

Za svůj život stihl pobavit nespočet diváků. Nejen coby autor a aktér slavných filmových - leckdy i hořkých - komedií, ale hlavně jako protagonista Divadla Járy Cimrmana.

Předprodej vstupenek na cimrmanovskou hru České nebe

S výjimkou jedné je pod všemi hrami podepsán jako spoluautor, jednu dokonce napsal úplně sám. Ve všech hrál a byl skvostný. A ve všech měl také alternaci.

Při vší úctě a neskrývaném obdivu k pánům Svěrákovi či Hrabětovi, nikdo nezahraje Přemysla Hájka ze Švestky nebo Varla Frištěnského z Dobytí severního pólu tak, jak to dokázal právě Smoljak.

Nemluvě o tom, že pocitově jedno z nejunikátnějších českých divadel přišlo o svou polovinu. Při návštěvě toho útulného žižkovského sálu se bude jen těžce smiřovat s faktem, že Ladislav Smoljak už sem nikdy nepřijde či nezahraje.

Ze zkoušky cimrmanovské hry České nebe

Můžeme se chlácholit tím, že Divadlo Járy Cimrmana je dále bezproblémově provozovatelné a určitě ještě nějaký čas bude, že v pánech Reidingerovi, Šimonovi či Rumlenovi si "staří" vychovali slibný dorost, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat.

Poslední hrou Divadla Járy Cimrmana je České nebe. Až z té symboliky mrazí, když si divák vzpomene na nebeskou schůzi českých velikánů. Pana Smoljaka určitě přijmou mezi sebe, ale bohužel už ne v roli Komenského.

A měla-li by na závěr zaznít slova smrtky z Vizionáře "Ale to už nebudu já, přijde novej, mladej a to bude sekáč pánové, ne jako já", dovolte mi říct, pane Smoljaku: ať přijde kdokoli, už to prostě nebudete Vy.

Symbolickou poctu práci Smoljaka a Svěráka chtějí složit i organizátoři Oslav Prahy, kteří v rámci druhého ročníku festivalu, otevřeli Sbírku odkazů Járy Cimrmana - velikána, jenž bojoval o prvenství v soutěži Největší Čech.

Chcete-li pokračovat v odkazu badatele, zapojte se ZDE.