RECENZE: Johny Machette na desce zaujme, jen když si utahuje z Babiše

Na síti sbírá miliony zhlédnutí. V Českém slavíkovi se také stal hvězdou internetu – ovšem poté, co byl z kategorie vyřazen raper zvaný Řezník. Nechtěné rozpory se týkají i debutu Snílek. Johny Machette tam tvrdí, že nic neřeší. Ale v nejsilnější písni si dělá legraci z Babiše i Klause.

Úspěch toho, co dělá dvaadvacetiletý Jonáš Čumrik z Třebechovic pod Orebem, který se skrývá pod přezdívkou Johny Machette, je mimo svět teenagerů, kteří visí půl dne na serveru YouTube, srozumitelný asi tak jako mimo něj fakt, že hudbu vydává na cédéčku. Tedy zastaralém fyzickém nosiči, který si, když vyloučíme auto rodičů, většina jeho publika nemá kde přehrát.

Na první dobrou

Svůj styl v tiskových zprávách sám nazývá jako raop, což má být směska rapu s popem. Za zbytečnou konstrukcí zkratky se skrývá přiznaná textová i hudební přímočarost, sázení na první dobrou a líbivost.

Machette působí jako bezkonfliktní rošťák, v textech odrzle ironizuje vlastní život i hudbu a projevuje smysl chytit dobrý groove, který schová, že jako raper není zajímavý technicky, barvou hlasu a i na těch pár tónech, ve kterých se jeho dikce pohybuje, má často problém se naladit. Jak ukazuje hned titulní skladba Snílek, která desku otevírá.

Přestože jeho vůbec nejúspěšnější písní je předělávka skladby Can’t Hold Us od amerického rapera Macklemorea a producenta Ryana Lewise, již uveřejnil pod jménem Se zbláznim (a kterou na debutu nenajdete), nedá se Machettovi ani ve vlastních věcech přesto upřít schopnost navázat s posluchači kontakt. Pomáhá tomu odlehčená produkce písniček, kde dostaly prostor živé nástroje, a především témata, jejichž síla a důležitost většinou vyprchávají úměrně s rostoucím věkem.

Typickým příkladem je skladba Zpátky do školy „pro všechny ze střední“, jejíž rozhled a nadsázka končí za první hospodou a s hraním Call of Duty a Warcrafta místo výuky. „Vážnej bejt neumím, je to nuda,“ říká ve svých písních Machette. A dodává: „Nejsem obchodník, ale vím, jak to mám prodat.“

S vysmátou drzostí

V bludných kruzích těchto myšlenek se potlouká coby interpret i autor skrz celou stopáž desky, která za sebou se závěrečným trackem Vítězství místo kýžené uvolněnosti zanechává spíš bezradnost. Machette totiž nepřijde s jediným neotřelým nápadem, tématem nebo alespoň textovým obratem. Písně tak nějak drží pohromadě a – nerozděleny klikáním jinam nebo alespoň reklamou na YouTube – působí jedna za druhou monotónně a předvídatelně.

Snílek

40 %

Johny Machette

S jedinou výjimkou, která ukazuje, že Machettovi je sice dobře v alibismu, ale kdyby se mu povedlo najít cestu ze své bubliny, mohlo by být vše jinak. Řeč je o singlu Spasitelé, který natočil v produkci Ondřeje Brzobohatého, a se stejně vysmátou drzostí, s jakou ironizuje svůj všední svět, si utahuje z předvolebních slibů Andreje Babiše, tenisového mistrovství Václava Klause a dalších „spasitelů“ z předvolebních billboardů.

I když Brzobohatého zpívaný refrén s poselstvím, že je „třeba makat fest“, má skoro budovatelský rozměr, výsledkem je nejsilnější a nejlépe zaranžovaná písnička desky, jež má jasné hitové ambice. Jenže aby stála za řeč, měla být takových deska plná.