Hill: No v první řadě tu nejsou žádní muži v sukních. Jinak krajina mi připadá hodně podobná té anglické. Dokonce tu dnes i prší.
Máte nějaké speciální rituály před koncertem?
Hill: Steve například pije čaj s mlékem a já si rád odpočinu a uvolním se. A pak jdeme na to. V žádném případě ale nesedím se zkříženýma nohama a nemedituji.
Vidíte nějaké rozdíly mezi českým a anglickým publikem?
Hill: Ne, jsou stejní. Chtějí si večer vyrazit, pobavit se jako každý, nevidím rozdíly ať jde o Iry, Čechy, Rusy nebo Američany.
Wolly: Spojuje je hudba. Mnoho evropských národů odešlo do Ameriky a s nimi i jejich kultura. Všichni si přinesli své kulturní i hudební specifika, která se spojila a vznikl rock and roll. Hudba, která patří všem bez rozdílu národů.
V době vašich začátků jste se nechali ovlivnit kapelami, jako jsou Beatles, Rolling Stones. Jak to je dnes?
Hill: Jdeme dál svým vlastním krokem. V dobách mládí jsme byli ovlivňováni řadou kapel ale teď jak jsme se posunuli do jiné generace a myslím že jsme to my, kdo ovlivňuje a předává hudební zkušenosti mladým kapelám. Například v hudbě Oasis jsou slyšet útržky některých našich nápadů. Ačkoliv většina našich písní byla hity v sedmdesátých letech, jsou tyto skladby známy i nyní. Myslím že se všechny hudební podněty točí tak nějak v kruhu. Většina hudebních motivů tu již někdy byla.
Wolly: Hudba, kterou se Slade snaží tvořit, je hudba jednoduchá a pochopitelná pro lidi. To že jsou naše skladby určeny pro nejširší masy dokládá například i to, že texty jsou vytištěny v hovorovém jazyce, v jeho fonetickém přepisu. Není to tedy ta korektní královská angličtina.
Hovořili jste o tom, že se hudba mísí, cirkuluje v kruhu. Jak se díváte na nové progresivní směry jako je například techno?
Hill: Poslechnu si to a rozpoznám to. Myslím si ale že za dvacet let to možná bude zapomenuté. Něco z toho vlasně není vůbec hudba. Je to jenom zvuk.
Wolly: Je to velice speciální druh hudby. Tato muzika má svůj původ v Americe. S technem je to stejné jako s blues. Když začalo blues, málokdo si tehdy mohl dovolit drahé nástroje. A tak hráli na cokoliv co měli po ruce. A ačkoliv jsme již starší a je typycké že starší lidé odmítají progresivní druh hudby, myslím že je dobré že mladí přicházejí stále s něčím nový. Pamatuji se jak nám naši rodiče říkali že rock and roll není nic dobrého. A naše generace se nyní ocitá v pozici těch rodičů. Když jsme my koncertovali tak rodiče našich fanoušků je nechtěli zase pouštět na naše koncerty, protože se jim to zdálo špatné. I když texty nebyli sprosté nebo špatné, nechtěli je pouštět jenom kvůli druhu té hudby. Je to pořád o generačních rozdílech. Na druhou stranu je vědecký fakt, že dobrá energie nemůže být zničena, může být jenom změněna.
Hill: Dobrá hudba přetrvá. Dokonce do vesmíru byla kdysi poslána sonda, na které je zaznamenána nahrávka prezidenta a pak je tam i píseň Chucka Berryho. Takže první o co se budou mimozemšťané zajímat až přistanou na Zemi, bude Chuck Berry.My jsme tam raději naše CD neposílali, protože by to rozhodilo celý vesmír.
Svých největších úspěchů jste dosáhli ke konci šedesátých a v sedmdesátých letech, tedy v době hippies. Jak se na Vás tato doba odrazila? Jak jí zpětně vnímáte?
Hill: Moje první vzpomínky na dobu hippie jsou následující: Měl jsem normální práci a všichni měli krátké vlasy. Potom nastoupili Beatles, mě bylo osmnáct, musel jsem odejít z práce, protože jsem si nechal narůst dlouhé vlasy. Když se prosadili Beatles, tak to byl pro nás symbol, se kterým jsme se mohli identifikovat. Ať už se jedná o vzhled či písničky.
Wolly: Hippie kultura souvisí i s dobou ve mezi válkami - Druhá světová válka, válka v Koreii, ve Vietnamu ...Když se vrátili naši rodiče z války, měli hlavně na mysli vzájemnou lásku a mír. Tato doba znamenala obecné uvědomění si globálních problémů i sebe samých. V padesátých letech rock and roll prezentoval takovou cestu která hlásala, že je dobré ozvat se a přemýšlet nahlas o svých názorech. Měli jsme to štěstí, že jsme se narodili do této doby. A tak z chaosu a války se nakonec v té době zrodila růže rock and rollu.
Měli jste možnost slyšet třeba i české verze vašich hitů?
Hill: Něco jsme slyšeli a docela se nám to líbilo. Je fajn vědět že se o naší hudbu zajímají ve světě. Myslím že v Česku je velice zajímavá hudba, alespoň podle toho co jsem slyšel. Rád si ji poslechnu a třeba načerpám i nějaké nápady.
Wolly: V Anglii stále funguje systém hitparád, takže všechno co slyšíme jsou v podstatě anglické nebo americké písničky. Ačkoliv existují fantastičtí umělci v České republice nebo kdekoliv jinde na světě, my se o nich prostě nedoslechneme. Což je škoda.
Připravujete nové album?
Ano, plánujeme nové CD. A v této souvislosti máme docela zvláštní nápad na zajímavě pojaté koncertní show v Praze.
