Z Londýna přišli Podfukáři, komediální série příhod podvodníků jánošíkovského ražení: berou jen bohatým. Nápady uzmuli napůl Podrazu - ale své triky prozrazují předem - a napůl Dannyho parťákům - leč světácký šarm Clooneyho týmu nemají.
Zábava je to milá, jenže s humorem tak jemně nenápadným, až to skoro přestává být legrace. Odpůrce výbušných krimi však potěší změna, zločin v bílých rukavičkách.
Staronové Tele Tele si rukavičky nadále nenavléká - naštěstí, neboť čtveřici aktérů by nemohlo potkat nic horšího, než kdyby ironický příslib „jemného inteligentního humoru“ mínila vážně.
V Tele Tele se opravdu nic nezměnilo, stále tu nejlépe vycházejí kratičké parodie s nečekanou pointou jako funebráci Osady havranů, zatímco politické parafáze se přežily.
Velká zkouška však čeká Novu, neboť herci si vedle svého vynuceného odchodu a vítězného návratu utahovali i z nového zahraničního vedení stanice v tvrdé scénce „U Rumuna“. Jestli ji televizním vyslancům Bukurešti někdo zatepla přeložil, mohlo by být v zákulisí Novy veseleji než v Tele Tele.
Reality show o přežití v divočině Trosečník odstartoval Marek Vašut ve stylu lovce krokodýlů, za dramatické hudby, překotného střihu a akční kamery věčně v zádech, i když se právě nic nedělo.
Zkrátka český tým si dobře osvojil koupenou „kuchařku“ a do soutěže vybral nosnou sestavu typů od šedesátníka přezíravě hlásajícího, že slabé ženy budou „na první příčce odpadu“, po dámy reptající, že „chlapi by už měli něco ulovit“.
Smích tedy nechybí, leccos však přebývá. Zbytečně se opakují stejné pokyny pro obě družstva; zbytečně se dělá povyk kolem úkolů - přetahování lanem mohli natočit ve vesnické sokolovně a nemuseli se trmácet do tropů; zbytečně se vyrábí tajemno v umělé dekoraci kmenové rady.
Zajímavější než dětinské hry a přidaná show jsou civilní výjevy trosečnických trampot, které pak paradoxně působí v hraném seriálu Ztraceni věrněji než v ozdobené realitě.
Nadbytečné hračičky provázejí také premiérový magazín o bydlení Přes nový práh. Dobrý nápad a užitečný obsah se ověšují křiklavými pentlemi: realitní agenti kráčejí zpomaleně jako spasitelé ze Dne nezávislosti, názorné prvky přebijí nával předělů a věcné informace zaniknou pod psanými titulky Za kvalitu se platí nebo Nedělejte unáhlené závěry. To jsou vážně rady nad zlato!
Nakonec nejlépe baví ti nejstarší, ač „jen“ kreslení Simpsonovi. Pořád z nich čiší radost a zdravá drzost legendy, která už si dovolí cokoli, nemusí se držet ohledů ani logiky, jen té vlastní - a vtipu.
Může si hrát se smrtí, říci Bohu „jsi moc starej a bohatej“ , na nebi najít jen Konfucia a Mohameda, v příštím dílu zesměšnit televizní soutěže o trička... Jen dvě záhady patnáctou řadu vroubí: proč na českou premiéru čekala dva roky a pak ji uklidili k sobotnímu obědu.
