Výstava je uspořádána do tematických souborů, které volně představují chronologii autorčina uměleckého vývoje. Soustředí se především na větší realizace z papíru, obrazy, objekty a pigmentové kresby.
Adriena Šimotová vystudovala na grafických školách a poté na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Už během studií se začala přátelit s umělci s podobným postojem ke světu a k umění, se kterými později vytvořila jádro české skupiny UB 12, což byla obdoba euroamerického hnutí Nová figurace. Šimotová hlavně zobrazovala své životní zkušenosti a existenciální prožitky člověka.
Druhá polovina šedesátých let byla pro Šimotovou obdobím zachycování lidské figury a vyprávění drobných příběhů ze světa lidí. V této době také pořádala mnoho skupinových i samostatných výstav. Události následujících let, kdy v době normalizace byly zakázány umělecké skupiny, se silně promítly i do její tvorby, která začala získávat silně existenciální charakter.
Původní výtvarné prostředky, malbu na sololitu a textilní koláž, nahradily nové postupy zaměřující se hlavně na papír, který protrhávala a napadala ostrými předměty. Existencialismus nahradily hluboké sondy do vlastního nitra. Od poloviny 80. let zaznamenala tvorba Šimotové další radikální změnu. Autorka objevila hmat jako nejzákladnější lidský smysl. Její tvorba se proto orientovala na předměty či části lidského těla, které obalovala vrstvami papíru a tvarovala dlaněmi.
V průběhu 90. let zachycovala Adriena Šimotová pomíjivost skutečnosti prosypáváním a roztíráním jemných barevných pigmentů, které vytvářejí rozostřené podoby a tvary. Autorka se opět obrací k člověku a k jeho prožívání.
 Adriena Šimotová 1 |
 Adriena Šimotová 2 |
 Adriena Šimotová 3 |
 Adriena Šimotová 4 |
 Adriena Šimotová 5 |
