RECENZE Show začíná: Show pro první dámu britské scény

Existuje prý anglosaský způsob, jak zacházet s city a moučníky: zmrazit je a spolknout. Přesně to dělá, ne-li se zákusky, pak s emocemi rozhodně, první dáma ostrovního herectví Judi Denchová.

Navíc je to komediantka od boha a britský humor, jímž je film Show začíná prodchnut, jí sedí jako ulitý.

Show začíná

70 %

VB, 2005, 103 minut

režie Stephen Frears,

hrají Judi Denchová, Bob Hoskins, Will Young,

Jen Brity snad může napadnout, že z hrdinky, důstojné šedovlasé lady, učiní průkopnici pikantní zábavy pro pány. A jen britská komedie může začít pohřbem, kde si čerstvá pozůstalá odbude žal v ústraní a pak prohlásí: „Od manžela bylo netaktní, že umřel, být vdovou mě nudí!“

Hledá, čím by se zabavila, až se vrhne na showbyznys, koupí divadlo, najme šéfa, soubor a vymyslí programy s nahými dívkami. Právě ona, ztělesněná aristokratka staré dobré Anglie, od níž by se čekalo spíše pohoršení nad mravní zkázou 30. let, suše vytýká řediteli v podání Boba Hoskinse úzkoprsost!

Krásné jedovatosti Jejich výbušný vztah tvoří vůbec živnou půdu příběhu: navzájem se častují nádhernými jedovatostmi, ale přitom mezi nimi roste vzájemná úcta, oddanost a možná ještě hlubší cit, určený ovšem k „zmrazení“. Kolem nich pak třaská zábava jiného druhu.

Hrdinka pomocí vlivných známostí kouzelně obejde cenzuru s výsledkem, že dívky mohou být nahé, ale bez pohybu - pak prý jde o umění. Což je vděčná líheň nepopsatelných výjevů na jevišti i v zákulisí, neřkuli když se trucovitá majitelka s ředitelem pohádá a do vlastního divadla se plíží na zapřenou v bizarních převlecích.

Válka vstoupí do bezstarostné nálady stejně přirozeně, jako se soubor přestěhuje do podzemí a zapojí do svérázného odboje. Pro vojáky mířící na frontu mohou být totiž nahé „herečky“ posledním hezkým zážitkem, to si lady uvědomuje, a tak funguje vlastně jako dohazovačka kratičkých bolestných romancí.

Rodinné společenství divadla přijme i tuhle jímavou chvilku bez kýčovitého slzení, a když Denchová pronese plamennou občanskou řeč, završí ji jadrně jako dlaždič. Chytrost, přívětivost a uměřenost zkrátka patří k výsadám britské kinematografie, snad jediné, která dovolí shodit i romantické finále láskyplným vyznáním „Vy stará semetriko.“