Nova se zaměřila na užší diváckou skupinu – od patnácti do padesáti čtyř let. Jak tohle "omlazení" divák pocítí? Poběží jen reklama na aktivity teenagerů a v hlavním čase už se neobjeví estráda s dechovkou?
Určitě ne, naše cílová skupina je pořád široká, zahrnuje minimálně tři generace, od vnuček po babičky. Stále je pro nás důležité, abychom zasáhli široký okruh, ale současně aby v těch mladších skupinách byly výsledky ještě lepší. Třeba Ulici sleduje v celé skupině nad patnáct let 42 procent těch, kdo sedí u obrazovky, ale umladších diváků je podíl ještě vyšší. Stejně to funguje u dalších pořadů včetně Ztracených či Kriminálky.
Je tomu někde naopak?
Jedině u zpravodajství, tam je poměr mírně obrácený. Nicméně se nechceme zaměřit na mladé čistě věkem, nýbrž duchem; ti jsou pro klienty stejně zajímaví. Ani zábavy se nezříkáme, na příští rok chystáme nové pořady, ale v moderním švihu.
Čili spíše ve stylu pořadu Clever než Čundr country šou?
Přesně tak. Nebo spíš v duchu SuperStar než Novot. Dechovka je dnes menšinová záležitost. Pro nás je teď hlavní hudební soutěž X Factor, kterou chystáme na jaro 2008. A hledáme usilovně nové vědomostní soutěže, kterým se v Česku vede líp než těm, kde se jen sází nebo tipuje.
Budete zkoušet i jiné typy reality show, seznamovací či taneční?
Určitě budeme pokračovat v žánru, jaký zastupují Výměna manželek nebo Vem si mě!, na stole už máme dvě či tři sondy do rodin. Děláme je jinak než v zahraničí a diváci o ně mají zájem. Pokud jde o taneční show, počkáme, co udělá na ČT Star Dance 2. Ve světě taneční show pořád letí, ale my hledáme variantu, která míří dál, kde nejde jen o tanec. Počítáme s ní na podzim 2008.
Co vlastně hýbe televizemi ve světě? Dá se ještě najít něco převratného?
Novinky chodí zpravidla ve vlnách, všichni se na ně vrhnou, a pak se vracejí k podstatě. Na sezonních objevech mohou vyrůst menší televize, jak ukázala Prima s prvními VyVolenými, ale poté nastává pád. Jistěže se ve světě vynořují výstřelky jako reality show z pohřební služby, nicméně podle mě patří budoucnost spíše kombinacím žánrů.
V poslední době v Česku stoupá sledovanost kvalitních amerických seriálů jako Ztraceni, Kriminálka, Dr. House, ač před pár lety 24 hodin v hlavním čase propadlo. Čím to je?
Trvalo, než si zdejší publikum zvyklo na jinou dynamiku, tempo a filmový ráz těchto seriálů. U 24 hodin jsme to uspěchali, osm hodin večer bylo příliš brzy, ale ukazuje se, že od devíti večer už se to vysílat dá.
Tak kdy začnete zahraniční typ seriálů opisovat? Proč místo věčných romantických sérií nenatočíte třeba Kriminálku Praha?
Opravdu všechny české televize teď dělají vztahové seriály; je jich taková spousta, že se nabízí jediné: udržet z nich jen ty nejsilnější a k nim nabídnout jiné. Obecně seriály nevymřou, ale jako z jejich westernové záplavy přežila jen Bonanza, tak se ze vztahových třeba udrží jen Ordinace. Čili odpovídám: ano, zkusíme jiné seriály, ale v našich měřítkách.
Co to znamená – v našich měřítkách?
To znamená, že já bych neschválil do výroby třináct dílů za devadesát milionů, ani kdyby se ten seriál jmenoval Nemocnice uprostřed města. A že nemusíme jít až na samu hranu nápodoby zahraničních modelů, kde by to mohlo působit naopak směšně. Třeba na krimi máme čtyři náměty, z nichž nejdál je série podle skutečných případů Berdychova gangu. Píše ji tým cyklu Na vlastní oči; kvůli autenticitě bude nákladná, ale počítáme s třinácti až šestnácti díly a třeba i s druhou řadou. Ostatní tři látky mají komornější ražení; ale v každém případě chceme vysílat příští rok vlastní krimiseriál.
Prý chystáte i takzvané "ženské příběhy" či filmy podle skutečných osudů.
Ano, půjde vlastně o samostatné filmy z velmi volného cyklu. Dostáváme se tak k režisérům, jejichž jména se jinak spojují jen s díly pro kina, i v tom se nám investice do českých filmů vyplácí. Ale to je také projekt až na příští rok.
Změnili jste úplně systém tvorby. Vyvíjíte látky, točíte piloty, testujete je – jak funguje tahle laboratoř?
Stejně jako v západních televizích. Už si nemyslíme, že cokoli vyšleme k divákovi, bude mít úspěch; párkrát jsme se spálili a víme, že se nevyplácí zkoušet novinku až přímo ve vysílání. Máme dejme tomu nabídku na třicet seriálů. Z nich tak deset dostane šanci, v další fázi se ukáže, že pět by se dalo vyrobit, podle tří nejlepších natočíme pilotní díly, otestujeme je a ten vítězný poběží na obrazovce. Ten systém práce nám umožní poznávat nové autory: sestavujeme je do týmů, školíme je, jak se píší třeba sitkomy, nabízíme jim spolupráci třeba na Ulici. Je to náročné na čas, organizaci i peníze, ale zase to poskytuje větší jistotu, že výsledek zaboduje.
Souvisí to tím, jak jste si naklonili a vytipovali studenty filmových škol nočními maratony jejich snímků?
Samozřejmě jsme si mezi nimi našli talenty, se kterými dál pracujeme. A mimochodem, vítězné školní filmy odvysíláme v běžném čase; jsou konkurenceschopné. Teď zase oslovujeme novinářské školy.
Zato s některými tradičními kolegy se prý loučíte. Proslýchá se, že končí Tele tele nebo pořad Na vlastní oči.
Tele tele už nemá autorský tým, ale domlouváme se s jeho členy jednotlivě, s Veronikou Žilkovou i s dvojicí Suchánek–Genzer. Na vlastní oči má reputaci i trend investigativní žurnalistiky, což chceme udržet, ale trochu žil z podstaty, potřebuje jiná témata i modernější tvar, aby získal zpět svou sledovanost. Čili projde úpravami. Komerční televize zná jen tři možné reakce na pokles zájmu: pořad upravit, posunout na jiný čas nebo zrušit.
Ale kam, když prime time čili hlavní vysílací čas je daný? Nebo se dá ještě rozšiřovat?
V Česku se prime time pohybuje od sedmé do jedenácté hodiny večer, v zemích na jihu trvá až do jedné hodiny v noci, ale to se u nás nedaří. Souvisí to s klimatem a národními návyky, které se těžko předělávají. Tudíž zbývá jít jen dopředu, což děláme: prime time Novy neoficiálně začíná zprávami už v pět odpoledne. Mimochodem velmi úspěšnými.
Kdysi se typický divák Novy spojoval s estrádami, dnes se dívá na Ztracené – to se tolik změnil? Býval to důchodce ze vsi, kdežto nyní pětatřicetiletý manažer?
Divák se tolik nemění, jen vyvíjí. Dneska sleduje věci, které by před pěti lety neabsorboval. My ani nechceme, aby naším divákem byl mladý manažer z Prahy; chceme, aby s námi divák zůstal, aby přivedl děti a učil se přijímat i jiné pořady. I na Západě dnes starší divák inzerenty zajímá: stěhuje se, cestuje, nakupuje, zůstává aktivní. Nejsme MTV, abychom se zaměřili jen na lidi do pětatřiceti; takové odstínění nám umožní pouze více kanálů, ale i pak naše vlajková loď zůstane dost široká.
Aby těch změn nebylo příliš, zůstane na Nově aspoň o Vánocích a Silvestru všechno při starém?
Divák zrovna o svátcích novinky vůbec nevyžaduje. Pár premiér dostane, za čas třeba pohádku Zdeňka Trošky, ale jinak i letos uvidí to, co chce vždy: Tři oříšky pro Popelku, Mrazíka, Pretty Woman. A silvestrovskou show budeme stejně jako loni vysílat přímým přenosem z Václavského náměstí.
