Stavovské divadlo navštívil poprvé. "Byl to velký zážitek, hlavně proto, že je spojené s Mozartem a že se v něm odehrála premiéra Dona Giovanniho. Cítím tu doslova zvláštní vibrace. Takovou atmosféru má pouze několik divadel na světě," uvedl pro iDNES.cz
A z premiéry si odnesl ještě jedno překvapení. "Silný dojem na mne udělal soubor Collegium 1704 se svým dirigentem Václavem Luksem. V dnešní době totiž najdete ansámbly věnující se barokní hudbě ve spoustě zemí. Nečekal jsem, že úroveň českého souboru bude až tak vysoká," zdůraznil.
Mysliveček slavil za svého života v Itálii velké úspěchy, nicméně podle Lissnera se v současnosti v Itálii předromantické opery příliš nepěstují. "Pro Italy začínají dějiny hudby až 19. stoletím. To je rozdíl oproti Francouzům nebo Angličanům, kteří starší období znovu objevili," vysvětluje.
Šedesátiletý Lissner stojí v čele La Scaly od roku 2005. A jako každý její intendant, i on se musí vyrovnávat nejen se zaměstnanci neváhajícími kdykoli vstoupit do stávky a s náladovými pěveckými hvězdami, ale i s horkokrevným publikem. To bedlivě sleduje interpretace italských oper a zvláště Giuseppe Verdiho, jehož 200. výročí si letos La Scala s celým hudebním světem připomíná. Sezonu zahájila loni 7. prosince Wagnerovým Lohengrinem a právě tato volba vyvolala v Itálii polemiky. Ozvaly se hlasy, že vedení italského svatostánku mělo obavy právě z pověstných operních fanoušků na galeriích, kteří nemilosrdně vybučí interpretaci italských oper, pokud jim není po chuti. A proto do slavnostního roku nevstoupilo s Verdim, nýbrž s Wagnerem, jakkoli i ten má jubileum (více čtěte zde).
"Strach to rozhodně nebyl," ohrazuje se Lissner. "Prostě jsem chtěl hrát Lohengrina s Jonasem Kaufmannem, který měl čas roku 2012. Ostatně další sezonu zahájíme Verdiho La traviatou. Kdo má strach, ten v La Scale nemůže pracovat. Mohu prohlásit, že po osmi letech práce pro La Scalu už se nebojím vůbec ničeho," tvrdí.
