Diváky karlovarského festivalu oslnil už na workshopu k filmovému herectví, kde zanotoval úryvek z opery a bez ohledu na třicetistupňové horko vydržel vyprávět bezmála dvě hodiny. Při rozhovoru pro iDNES.cz oslnil, když ani po třech dnech náročného programu nepřišel o pověstnou jiskru a povídal a povídal...
Prý plynně hovoříte sedmi jazyky...
To je omyl, doopravdy dobře ovládám jen čtyři. K tomu umím trochu německy, trochu rusky, učil jsem se i starořečtinu a pak malinko mluvím švédsky a dánsky. Jsem takový sběratel jazyků. Neučím se je, spíš je jen tak pochytávám. Jazyky jsou pro mě vlastně hudba: odposlouchávám je. To, že jsem schopný pozdravit maďarsky nebo si popovídat s Rusem, je jen díky tomu, že mám hudební sluch.
To jsme si všimli, když jste na setkání s fanoušky vystřihl árii z Prodané nevěsty!
Čeština je ale hodně obtížná, umím v ní zpívat, ale mluvit ne. Mimochodem když jsem se tak vaším jazykem probíral, zarazilo mě, kolik je v něm cizích slov. Někdo tuhle řekl "nerozumím vám", ale to přece říkají i Poláci,ne? Nebo slova jako jazyk, východ, vchod – ta mají pro změnu ruské kořeny. Taky používáte takové divné shluky hlásek, které se špatně vyslovují. Například věta "Slyšel jsem, žes hodný hoch"... Hodný hoch, to ještě jde, ale na "slyšel jsem, žes" si vždycky pěkně motám jazyk. Je to úryvek z opery, z libret se jazyky učí nejlépe.
Mluvil jste o své slabosti pro české skladatele. Opravdu je máte tak rád?
Samozřejmě, miluju Janáčka, miluju Dalibora v podání Blachuta, toho mohu poslouchat pořád, má magický hlas. Moje vášeň pro českou hudbu je opravdová, není to póza, skutečně si ji dodnes pravidelně pouštím.
Byl jste v Československu v roce 1985...
To mi snad ani nepřipomínejte, film, který jsme točili, dopadl příšerně. Vlci v něm běhali po dvou místo po čtyřech a vypadali jako opice a vůbec to celé bylo strašné. Ale pak jsem točil s Georgem Lucasem Mladého Indiana Jonese a to už bylo dobré.
Jak si z té doby pamatujete Prahu?
Nebyla to zrovna pozitivní zkušenost. Cítili jsme, že jsme pod dohledem. Sice jsme nikdy neměli konkrétní problémy, pořád se kolem nás vyskytoval někdo, kdo nás hlídal. Říkali jste tomu Státní bezpečnost, že? Poznal jsem ji, mám na tyhle věci čich díky zkušenostem z války. Mimochodem, byl jsem i ve Varech, taky ještě za minulého režimu, nikoli v rámci festivalu. A vzpomínám si, jak na letišti stála socha Gagarina.
Diváky neustále ohromujete svou sloní pamětí. Má nějaké limity?
Dobře si pamatuji dávnou milost, řada starých lidí to má podobně. Ale stejně si myslím, že v paměti člověku zůstává jen to podstatné, osobní věci, důležité události. Když mi žena řekne, že jsme byli na večeři a vedle mě seděla ta a ta paní, netuším, o kom mluvím. Ale jména těch, kdo zabili Heydricha, si budu pamatovat na věky. Nejen proto, že to byla důležitá historická událost a odehrála se v den mých narozenin, ale také proto, že jsem ty muže osobně znal. Ani vy byste neměli tyhle věci zapomínat!
Jste jeden z mála lidí, který znal osobně Tolkiena. Jaký byl?
Pouze jsem se s ním jednou setkal. Řekli jsme si v podstatě jen: Jak se máte? Byl jsem mladíček. On mě neznal, já jeho ano, viděl jsem ho, jak jde do hospody, a říkal jsem si: Pane jo, to je přece Tolkien! A snil jsem o tom, že jednou jeho knížky někdo natočí a třeba mě do toho někdo obsadí.
Vida, povedlo se!
Jenže po jaké době! Tehdy mi bylo třicet a neexistovaly digitální triky. V momentě, kdy se začalo točit, už jsem byl na Gandalfa příliš starý. Vylézt na třítisícovou horu, to bych prostě nezvládl. Škoda, Peter Jackson mi pak zpětně řekl, že si mě vždycky jako Gandalfa představoval. Ale to už je holt život.
V posledních Hvězdných válkách jste ovšem podal heroický výkon, i když vám bylo dvaaosmdesát. Nebo jste měl dabléra?
Ne, byl jsem to já. Pochopitelně jsem nemohl běhat, a tak tam bylo několik trikových scén. Ale ty by se použily, i kdyby šlo o mladšího herce. A šermířské scény, ty byly celé moje, ostatně jsem na tomhle poli rekordman.
Vy jste rekordmanem na více polích!
Ano, natočil jsem nejvíc filmových soubojů. Taky jsem byl veden jako nejvyšší herec, ale nevím, zda to ještě platí. A moje filmy prý souhrnně vydělaly nejvíc peněz v historii kinematografie. Přišlo mi to směšné, jiní velcí herci jako Gable nebo Tracey museli přece uspět mnohem víc, ale když se to všechno sečte, je z toho prý rekord jako hrom.
Ještě k Timu Burtonovi, všude o něm mluvíte v superlativech. Máte na mysli Burtona-režiséra, nebo spíš Burtona-člověka?
Obojí. Pravda je, že Tima znám v podstatě jen z práce, nepředstavujte si to tak, že jsme přátelé, co se pořád navštěvují. Já například nikdy nebyl u něj doma: on u mě ano, ale stejně. Zkrátka to není tak, že bychom si denně volali. Ovšem nesmírně si vyhovujeme a Tim má můj bezmezný obdiv. Řekl bych, že není nic, co bych pro něj neudělal. A to je hodně vzácné.
