Indonésie má vlastní tradici umělecké hudby, která se ale od klasiky jiných asijských regionů (Indie, Čína, Korea) podstatně liší: dá se na ni totiž tančit. Hudba gamelanů, tedy elitních orchestrů indonéské aristokracie, pronikla do Evropy poprvé na Světové výstavě v Paříži koncem 19. století.
Tehdy inspirovala Clauda Debussyho, později americké minimalisty i Briana Ena. Autentické ansámbly ale vyjíždějí do světa jen zřídka, Sambasunda hrála například na festivalech Roskilde a Rudolstadt roku 2003.
Sestavu vede skladatel a multiinstrumentalista Ismet Ruchimat, který před třiceti lety založil dnes legendární Jugala Orchestra, a je pilířem hudební scény v indonéském univerzitním městě Bandungu.
Sambasunda Quintet
Sambasunda vydala tři mezinárodní a deset lokálních alb. Z virtuózního jádra původně sedmnáctičlenného ansámblu vznikl Sambasunda Quintet, inspirovaný nabídkou německé hudební přehlídky KlangKosmos, v jejímž rámci skupina odehrála 23 koncertů a natočila album s renomovaným producentem Colinem Bassem (Camel, 3 Mustaphas 3), které právě vychází.
Pětičlennou sestavu tvoří hráči na obrovitou, model lodi připomínající citeru kacapi, housle, flétnu, unikátní laděné bicí kendang i zcela mimořádná zpěvačka a tanečnice Rita Tila.
