Jak žije autor předlohy před slavnostní premiérou filmu?
Zrovna jsem si díky sponzorům koupil nové boty. Znáte slogan Baťa obléká český film? Dostali jsme poukázky.
A co jste si pořídil za honorář?
Nic, ještě mi nezaplatili. Ale já na filmu nejsem existenčně závislý, a když peníze přijdou, beztak dám půlku státu.
Hřebejkův tým má za sebou tři vlastní látky ze současnosti. Proč se vrátil k vám?
Navrhl to producent Ondřej Trojan: ať natočí nezávaznou komedii pro lidi i sobě pro radost. V tom filmu je úplně fuk, co kdo dělá, čím se živí, jestli je někdo třeba ředitel...
... a přesně tohle první diváci filmu U mě dobrý oceňují.
Snad. Já mám totiž strach, aby nás právě pochvaly navzájem nerozhádaly, aby se nepřipisovaly pouze návratu ke mně.
Trailer k filmu U mě dobrý
To si snad jako dávní přátelé vyřešíte mezi sebou. Nebo vy jim neříkáte své výhrady?
Říkám jim, že je postihla nepříjemná věc: začali mladí. Šakalí léta byl absolventský film a šel do kin. To se neodpouští. Vím, jak si umělci dovedou navzájem namydlit schody.
Určitě přijdou i námitky vůči návratu do minulosti. Proč retro vadí?
Nevím. V dnešku se neorientujeme, potřebujeme odstup; teď je čas podívat se na 90. léta. Filmy ze současnosti dělají chybu, že chtějí vyřešit všechny problémy. Kdežto mým snem, kdybych to uměl, je čistý příběh.
Love story?
Asi ano, co jiného? Jak jede kluk za holkou do Polska. Dál to nemám.
 Český podraz Hřebejkovi slušírecenze filmu U mě dobrý |
Jak víte, že byste to neuměl?
Tak jako už vím, že neumím malovat. Film je složitý. Já mám rád čisté dojímavé věci typu Kachyňovy Krávy.
Jak je daleko film podle vaší poslední knihy Občanský průkaz?
Trojan si o něj řekl, že ho chce režírovat, Jarchovský napsal scénář, já jim dal pár kritických připomínek a teď pracují na další verzi.
Nechtěl jste tak ceněnou knihu svěřit rovnou nějakému velefilmaři s pěti Oscary?
Z celého románu mi všichni chválili dvacet stránek s tanky, a právě ty se nenatočí, nejsou peníze. Ale já pro filmy nic neudělal, povídky jsou staré dvacet let a já se jen vezu.
Nikdo jiný mimo hřebejkovský okruh za vámi nepřišel?
Z filmařů ne, jen mí bývalí studenti. Ale ani mě nikdo nenapadá.
Třeba filmaři věří, že na vaše látky má Hřebejkův tým monopol.
Možná, ale pro mě jsou opravdu nejdůležitější ty knížečky, a co se s nimi děje dál, to už mě zase tolik nebere.
Knihy vás uživí?
Ano, srovnatelně s běžným zaměstnáním. Ale co já potřebuju? Jedny džíny, pivo, k jídlu mám nejradši tlačenku a nejvíc mě stojí cigarety.
Takže nešlapete na paty výdělkům Michala Viewegha?
To ne. Trošku mu závidím, ale on zase píše denně od devíti do pěti, což bych nedokázal. Obdivuju jeho pracovitost, nasazení, profesionalitu, v tom je Viewegh srovnatelný s Karlem Gottem. Já tohle neumím, moje maximum jsou dvě definitivní stránky denně.
Učíte tvůrčí psaní; jací jsou dnešní studenti?
Minula nejdivočejší léta, kdy jsem se lekl, že mám ve třídě zjevy z jiných planet. Jinak se to opakuje. Vždycky dvě holky píší citově a dvě tak, až se červenám; obecně líp píšou holky. Kluci píší stylem "a pak, a pak", jako když si povídají cestou z kina.
Zajímají se o politiku?
A jak! Třeba pro mě je Amerika srdeční záležitost a oni mají racionální protiargumenty. Jsou teoreticky dobře připravení a velcí diskutéři. Každá generace je evolučně o chlup lepší než předchozí; z našeho pohledu jsou to anarchisti, kteří končí v komerčních televizích.
A vaše generace?
Vyběhli jsme jako jeden tým a teď běžíme každý sám za sebe. Už nemáme tu páru, přibylo nemocí a řečí o pohřbech, takže rád jdu jednou týdně do školy, kde se řeší jiné věci. Je to osvěžující. Říká se tomu upíří syndrom.
