Oba autoři, Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, se totiž zprvu obávali, zda je forma i nápad hry vůbec nosný a zda vystačí na hodinové představení. Inscenace měla premiéru na státní svátek 28. října a sklízí chválu ze všech stran.
O vstupenky fanoušci stáli tak moc, že si před zahájením předprodeje postavili před žižkovskou scénou stan.
České nebe má podobu schůze, v níž zasedá nebeská česká komise. Zdá se, že každý národ má na nebesích své "zastupitele", z nichž někteří, jak se později ukáže, by rádi seděli na několika židlích. Dole na zemi zuří první světová válka, a tak česká komise potřebuje vyřešit řadu problémů, například kam mají odcházet duše zemřelých českých vojáků či co vůbec bude s českým národem v poválečném uspořádání Evropy.
Kouzlo tkví v tom, že všichni čítankoví velikáni (i mystičtí jako praotec Čech nebo románoví jako Němcové Babička) jsou zobrazeni se svými slabostmi. Hus je přísný moralista, ale také ješita, který z pevných zásad slevit může, když se mu dost polichotí. Komenský je pedant a trošku zbabělec, Babička Boženy Němcové maličko drbna.
ZÁŘÍCÍ ČESKÉ NEBEČtěte recenze MF DNES a iDNES.cz PRVNÍ DOJMY: Cimrmanům to v Českém nebi sluší víc než v Africe |
Na tom by nebylo nic tak pozoruhodného – komedie, které zesměšňovaly velké duchy a především státníky tím, že je ukazovaly v jejich privátních nedokonalostech, byly populární již na konci 19. století. České nebe však trefně pojmenovává symptomy toho, čemu se říká česká národní povaha.
Opravdu vřelé přijetí
Jako možné úskalí se pánům Svěrákovi a Smoljakovi jevil zprvu fakt, že hra je málo dramatická, že je to schůze, kde se sedí a mluví. Jenže pak prý dostali spásný nápad na zápletku a nakonec museli hru ještě krátit. Jejich obavy rozptýlili první kritikové hry – herci souboru.
"Text se mi líbí, a to víc než předchozí Afrika, kde mi humor někdy připadá jaksi estrádní. České nebe je o krok výš," řekl Miloň Čepelka, jenž si zahrál v alternaci s Markem Šimonem Babičku.
O zbytku již autory přesvědčili diváci nejen v Praze, ale na rozličných štacích, kam divadlo zajíždí. Všude hrají České nebe. Bude trvat zase několik let, než se diváci nabaží. Jen v lednu soubor hraje nový kus více než dvacetkrát.
Na domovské scéně, Žižkovském divadle Járy Cimrmana, se sem tam objeví i starší titul, ale na zájezdy vyráží až na malé výjimky České nebe. "Hrajeme tu hru velice rádi, protože jak jsme z ní měli obavy, tak teď se ukazuje, že je zřejmě dobrá. Velice veselá. Já tomu říkám, slovy svých vnuků, že je opravdu hustá. Ale oni tím slovem označují, že je dobrá. Ale ona je opravdu hustá, na humor. Nemáte tam třeba tři minuty, kdy se publikum nezasměje. Tak je to nahuštěné," prohlásil Zdeněk Svěrák v rozhovoru pro žatecký Deník.
KULTURA 2008OBRAZEM: Býk v láku za miliardy a Pulitzer pro rockera FILM HUDBA LITERATURA DIVADLO |