Simmonsovi scénář doporučil právě režisér děl Juno a Lítám v tom, jeho přítel Jason Reitman. „Nemám vlastně ponětí, jak se k tomu textu dostal, ale okamžitě se pro něj nadchl. Autor scénáře a režisér Damien Chazelle tvrdí, že tu roli nepsal přímo pro mě, ale jakmile byla hotová, chtěl, abych se jí ujal,“ říká Simmons v rozhovoru.
Jak jste se vlastně potkali?
Poslali mi scénář krátké verze i celovečerní, protože jsme měli nejprve natáčet tu kratší, a já okamžitě souhlasil. Pak jsem s Damienem zašel na oběd a rychle jsem mu vysvětlil, že mě nemusí přemlouvat, že už jsem se rozhodl do toho jít.
Co se vám tak líbilo?
To je naprosto logická otázka, ale velice těžko se na ni odpovídá. Byl to jeden z těch příběhů, které se vám občas – a nestává se to často – dostanou do ruky a okamžitě je vidíte před sebou jako živé.
Chápal jste svého hrdinu?
Nevěděl jsem hned, proč takový je, ale věděl jsem, jaký je. Sám jsem měl pár perfekcionistických profesorů hudby, když jsem na vysoké škole studoval, ale žádného, co by byl byť jen vzdáleně tak krutý a vypočítavý. Možná učitel tělocviku na střední škole.
Kdy jste Whiplash viděl poprvé?
Na Sundance jsem nemohl jet, takže až v Cannes. A měl jsem pocit, že ho novináři na poměry tiskových projekcí přijali velice dobře. Poprvé za hodně dlouhou dobu se mi v kině, zejména na něčem, co jsem znal, stalo, že jsem na konci filmu plakal. Nedojal mě ten obří potlesk, ale film sám.
Jste fanouškem jazzu?
Rock’n’roll, klasická hudba, opera a pak muzikály; těmi jsem se živil spoustu let. Vždycky jsem si jazzu cenil, ale nikdy jsem nebyl znalcem, dokud jsem se nezačal připravovat na tenhle film. Poslouchal jsem Hanka Levyho, Duka Ellingtona a také úžasné skladby, které Tim Simonec a Justin Hurwitz pro film napsali. Musel jsem je znát, abych je mohl dirigovat.
Spolupracovali jste se skutečnými hudebníky?
Ano. Všechno hráli naživo. Ačkoli ve skutečnosti na klavír hrát neumím – moje ruce postrádají jakýkoliv talent – tak mi díky mému hudebnímu vzdělání a základům hry na klavír dokázali napsat velice hratelnou a příjemnou jazzovou baladu pro scénu v nočním klubu. Snažil jsem se ze všech sil, abych ji zvládl, zejména když mi řekli, že v záběru budou vidět současně můj obličej i moje ruce, takže nemůžu nic předstírat.
V čem vás příště uvidíme?
V Terminátorovi s Arnoldem Schwarzeneggerem představuji postavu, která je nová; když mi o tom můj agent psal, byl jsem poněkud skeptický, ale ze scénáře jsem zjistil, že v rámci žánru jde o inteligentní zajímavý příběh. Mám malou roli, ale tvrdili mi, že v pokračováních nabude na významu.
