Pět minut po finále Evropských filmových cen byl Tomáš Luňák ještě na pódiu obklopen fotografy a ostatními vítězi. Teprve pak si na chvíli vydechl a uvěřil, že se svou animovanou prvotinou Alois Nebel rovnou vyhrál evropskou obdobu Oscarů.
Jak dlouho trvalo, než jste uvěřil?
Ještě chvíli před začátkem jsme si říkali, že budeme v klidu - režisér britského filmu Piráti! totiž seděl v první řadě, kdežto my a naši druzí soupeři, tvůrci španělských Vrásek, až někde ve čtvrté brázdě. Mysleli jsme, že už to tak mají rozdělené, takže až když mě producent Pavel Strnad vybídl, že mám jít na scénu, a tam jsem viděl Alois Nebel napsané na černé na bílém, došlo mi to.
Dali vám ten papírek na památku?
Nedali, dokonce i tu cenu mi hned zase vzali, že na ni vyryjí jména a data, takže ji dostanu zpátky poštou. Vlastně v neděli přiletím z Malty zpět bez důkazu, s prázdnou.
Děkoval jste jen krátce, žádnou řeč jste si čistě pro jistotu nepřipravil?
Ne, já s tím vážně nepočítal. Před pár dny jsem byl ve Španělsku, Nebel se tam líbil, ale věřili ve výhru Vrásek. A já se k tomu taky přikláněl.
Stanete se jako vítěz automaticky členem Evropské filmové akademie?
Nevím. A není to důležité. Ani příští projekt ještě nemám připravený, nechci to uspěchat. Teď je podstatné, že naše cena snad přispěje do debaty, jestli má podpora českého filmu smysl. Také může otevřít možnosti celému týmu, protože Nebel zdaleka není jen můj film, a třeba pomůže i kraji Jeseníků, kde jsme natáčeli a který to potřebuje.
