Jedete k nám vůbec poprvé, ale hrajete už dvanáct let. Proč vám to trvalo tak dlouho?
Prahu mám už dlouho na seznamu měst, kam se chci podívat. Moc se těším, chtěla bych každému zahrát jeho oblíbenou písničku, ale zpívat přes tři hodiny, to asi nezvládnu. Kromě novinek určitě dojde i na starší věci z našeho repertoáru, hodně se těším na akustickou část koncertu jen s pianem, rozbalíme i nějaký ten rokenrol.
Přivezete třetí album. Je nepojmenované a vyměnila jste na něm podstatnou část kapely, proč?
Po předchozí desce jsem si nebyla jistá, jestli budu ještě někdy schopná natáčet. Byla jsem Evanescence úplně posedlá od útlého mládí a potřebovala jsem pauzu. Vdala jsem se za svého terapeuta a šli jsme si s kluky z kapely chvilku každý po svém. Pak jsem po čase začala zase psát muziku a postupně se to změnilo v práci na albu. Najednou jsem se cítila, jako když se vracím domů. A vztah s Evanescence zase fungoval, dokonce natolik, že všechny ostatní názvy, kromě samotného jména kapely, k desce neseděly. Je to naše nejvyspělejší nahrávka, vůbec poprvé jsme si sedli a řekli si, co od ní doopravdy chceme.
Jste s bývalými členy ve styku?
Se všemi ne. Ale mám na naše společné působení spoustu vzpomínek. Třeba když se nám povedlo mít na desce poprvé opravdické smyčce. To byla nádhera.
Jaké to vlastně pro dívku je, jezdit na turné a pohybovat se v klučičím světě rokenrolových kapel?
Myslím, že po domově a rodině se nám nakonec stýská všem stejně. Nepřipadám si, jako bych byla od kluků vyčleněná, protože jsem holka. Samozřejmě jsem si prošla koncerty, kde to jednoduché nebylo. Chybělo soukromí a klid. Taky mě jeden čas děsily sprchy v obrovských halách a prostorách. Bylo to jako se sprchovat ve vězení.
Máte nálepku kapely pro gotickou subkulturu. Cítíte se jako gotička?
Ani náhodou. Samozřejmě, některé tóny naší hudby jsou temné. Já sama jsem hodně citlivá a písničky pro mě vždycky byly ideální pro vylévání srdce. Ale to neznamená, že bych musela být pořád v depresi a brečet v rohu. Nežiju nezdravý život a jsem vyrovnaný člověk i právě proto, že se s obtížnými aspekty života vyrovnávám hudbou.
Kde se ve vás náklonnost k temné hudbě vůbec vzala?
Těžko říct. Když jsem byla na střední, lákalo mě všechno, co bylo pomalé, temné a těžké. Něco z toho ve mně zůstalo, i když jsem zestárla a změnila se.
A jaké změny chystáte teď, po současném turné?
Možná pojedeme na další turné? Nebo si vyberu dovolenou a strávím ji se svou rodinou? Co se hudby týče, jednám dost impulzivně. A vždycky se řídím srdcem. To mi asi taky zůstalo.
