V rozhovoru to Hausman říká jasně: "Miloš si cenu jednoznačně zaslouží. Kdo jiný, proboha..." Sám producent se filmu vůbec věnovat nechtěl, v roce 1965 začínal s osmidolarovou týdenní mzdou. Dnes jeho jméno najdeme nejen u Formanových klasik, ale i třeba u Zkrocené hory, Gangů New Yorku či Firmy. Začínajícím tvůrcům radí dvě věci: aby se nebáli a prosadili své nápady a aby byli dochvilní. "To mě naučil Miloš. Když jsem přišel na schůzku o deset minut později, řekl mi, že jeho čas je stejně tak drahý a důležitý jako můj," řekl a každého opozdilce, který dorazil na jeho besedu na katedře produkce pražské FAMU, elegantně pokáral.
Co jste se od Miloše Formana za ta léta naučil?
Natočili jsme spolu osm filmů. Miloš se stal členem mé rodiny, stejně jako já té jeho. Nikdy v životě jsem mu neradil, jaký film by měl točit.
Protože jste si to nedovolil, nebo protože to nebylo třeba?
Vždy mě překvapil svým výběrem. Zvlášť proto, že se vždy rozhodl správně, jakkoli podezřívavý jsem zpočátku byl. Tím, že přišel z jiné kultury, dal filmům něco navíc. Otevřel jiná témata jiným, novým způsobem. Třeba natáčení s Jackem Nicholsonem Přeletu nad kukaččím hnízdem. Jistá tragédie, kterou v tom příběhu spatřuji, jako by odkazovala k člověku, který musel chvíli žít ve vaší zemi.
A co Amadeus?
Já jsem vlastně do Prahy přijel na večírek Amadea po třiceti letech. Natočil jsem čtyřiačtyřicet filmů, ale pouze u tady toho jsem zažil něco tak výjimečného, že se mi chtělo k němu vracet. Když jsem viděl, že se v hospodě sešla kompletní parta, dojalo mě to. Třicet lidí... Kostymérky, osvětlovači, technici. Vzpomínali jsme na natáčení, zábavu, potíže i na románky, které se na place odehrály. Někteří se dokonce vzali.
Vám se prý při natáčení Amadea narodil syn?
Všichni mě od porodu v Československu zrazovali a říkali, ať ženu odvezu do Paříže nebo do Londýna. A já se jim snažil vysvětlit, že nežijete v jeskyni, že se narodíte se stejnýma dvěma rukama i nohama a že zdravotní péče tady funguje normálně. Takže když jsem na večírku viděl porodníka, který na svět přivedl mého nejmladšího syna, byl jsem opravdu naměkko. Snažil jsem se pozvat i Milošovy syny, ta první dvojčata. Bohužel byli zrovna ve Francii. Mimochodem, nepřipadá vám to zajímavé?
Michael HausmanFilmografie producenta narozeného v roce 1935 zahrnuje čtyřiačtyřicet titulů, osm z nich natočil s Milošem Formanem: Taking Off (1971), Vlasy (1979), Ragtime (1981), Amadeus (1984), Valmont (1989), Lid versus Larry Flynt (1996), Muž na Měsíci (1999) a Goyovy přízraky (2006). Společné projekty jim vynesly dvanáct Oscarů. |
Co myslíte?
Že Miloš umí skvěle dělat dvě věci: filmy a dvojčata.
Vy jste se k němu ovšem nedostal hned.
Tehdy jsem točil ve Francii a zamiloval se do dcery dánského velvyslance. Byla krásná, dělala u nás asistentku. Když mi pak Miloš volal, abych s ním natočil první velký film u Universalu, váhal jsem. Nakonec jsem ji tam nechal. Měl jsem za sebou jen pár zkušeností. Když jsem se naučil proměnit jeden dolar v pět, začal jsem točit přiblblé reklamy na želé a Campbellovu polívku.
To asi nebyla práce snů.
Podívejte se, drahoušku, jak jsem to říkal studentům: pokud jste dostatečně chytrý a pohotový, naučíte filmařinu téměř kohokoliv, a to v pětatřiceti minutách. Režisér je totiž někdo, kdo umí skvěle křičet "akce" a "stop", a producent jen doufá, že to nebude muset poslouchat příliš často.
To by asi nerad slyšel i Miloš Forman.
Dělám si legraci, ale na druhou stranu i svým posluchačům na Kolumbijské univerzitě říkám historky proto, aby se pobavili a zároveň se z nich poučili. Obzvlášť pokud se chtějí stát producenty. Často totiž budou muset řešit nečekané potíže. To jim pak dávám jednoduchou radu: postavte se svému nepříteli čelem. Aspoň se vyčistí vzduch.
Krásná a velmi univerzální rada...
Viďte? Dala by se rozšířit. Prostě se postavte na vlastní nohy a začněte konečně něco dělat. Člověk by se měl bavit. A takové chci točit filmy. Studia dnes jen hledají koprodukci, nesnaží se vyrábět vlastní snímky. Buď jsou to výpravné nesmysly, nebo musíte zohlednit jejich připomínky k textu, technologii a zahraničnímu trhu. Takže nakonec vyrábíte obyčejný párek, ale samozřejmě co nejlevněji. Já bych byl rád, kdyby film zůstal zábavou. Abyste se posadila do sálu s přáteli i s naprosto neznámými lidmi, počkala, až se zhasne a zapomněla na svůj vlastní život. Nechala se pobavit nebo se podívala na příběh někoho, kdo je na tom třeba hůř než vy. Vždyť to vás nakonec taky potěší, nebo ne? A v lepším případě poučí.
Chodil jste do kina na rande?
Samozřejmě. A jak rád. Do kina chodím pořád.
Máme před sebou Oscary. Co jako člen akademie říkáte na finalisty?
Finální devítka je povedená, stejně jako výběr herců. Ale my jsme před lety natočili Zkrocenou horu o těch hezkých klucích v horách. Heath Ledger a Jake Gyllenhaal byli skvělí. Natáčelo se v Kanadě, takže jsme si nemohli vybrat lepší místo na planetě, navíc režisér Ang Lee měl jasnou představu o tom, co chce vidět na plátně. A jak to dopadlo? Na Zlatých glóbech jsme prošli, ale u Oscarů ne. Proč? Že by se akademici báli doma strčit DVD do mechaniky? Zkuste si odpovědět sama. Musíte se povznést. Mít nadhled a umět se zasmát.
To bývá nejtěžší.
Řeknu vám hezký příběh, který jsem slyšel v Srbsku na festivalu Emira Kusturici, odkud jsem se právě vrátil. Nevím, jestli to nakonec bude jako film, ale bylo to takhle: do cirkusu se hledá nové číslo, až principál přijme chlapce, jenž s sebou přivede zpívající kočku a psa, který hraje na kytaru. Číslo slaví úspěch, a když principál naléhá, aby mu kluk řekl, jak to doopravdy ta zvířata dělají, odpověď dostane až po šesti vyprodaných zastávkách. Chlapec se k němu natočí a pošeptá mu: Víte, ta kočka nezpívá. To ten pes zvládá obojí, kytaru i zpěv.
