Michal Hrůza přitom vystupoval naživo před televizními obrazovkami poprvé od vážného úrazu loni v červenci v ostravské Stodolní ulici. Se svou kapelou zahrál singl Zakázané uvolnění.
Co říkáte na úspěch v kategorii Zpěvák roku?
Překvapilo mě to. Měl jsem radost už z nominace. Je to ocenění práce všech, kteří se na desce podíleli. Nepočítal jsem s tím a neměl jsem připravenou ani žádnou řeč.
A ještě k tomu lidi tleskali ve stoje.
Jak zareagovali, bylo strašně krásné. Navíc to působilo upřímně.
Jak se vám hrálo před kamerami?
Byl jsem trochu unavený, protože den před Anděly jsme měli koncert v Liberci. Ale naštěstí to byla jenom jedna písnička. Pro sichr jsem si nechal dát na pódium čtečku, aby to bylo v pohodě. Text jsem nakonec stejně trochu zkonil, ale to se stane.
Jak vlastně zvládáte turné? Není to moc velký zápřah?
Chodí hodně lidí a to je fajn. Snažíme se hrát, co nejlíp to jde. Máme v programu dvacet písniček a vozíme s sebou dvě předkapely. Snažíme se lidi pobavit a přichystat jim krásné večery. A to se snad daří.
Stíháte přitom skládat? Rýsuje se nová deska?
To ještě ne. Řekl jsem si, že první písničku bych rád zkusil do filmu Padesátka, protože v něm hraje určitou roli Jizerská padesátka, které jsem se často účastnil. Ale zatím můžu říct jenom, že to chci zkusit.
Jak budete Anděla oslavovat?
Půjdu domů, kouknu se na něj a budu mít radost, protože je to krásná cena. Jenom ještě nevím, kam ho dám.
