Rod Stewart jako světlonoš všech oblíbených klišé

Rod Stewart patří k rockovým stálicím už více než třicet let. V posledních letech vydává desky jako na běžícím pásu, a přesto se jich publikum nemůže nabažit. Na scéně už působí jen málo interpretů jeho generace, a tak vlastně zastupuje všechny, koho měli posluchači v sedmdesátých a osmdesátých letech rádi. O něm a o Joe Cockerovi se dokonce říká, že každá jejich deska je horší než ta předchozí - k radosti posluchačů, kteří se těší na všechna (zejména vokální) klišé, bez nichž by desky neměly tu pravou atmosféru.

Pro nový titul Roda Stewarta to platí úplně dokonale, ačkoli už půl roku se píše o jeho vážných problémech s hlasivkami. Album je přesně takové, jaké je jeho posluchači už dvacet let chtějí mít. Pár písní od renomovaných kalifornských skladatelů a k tomu několik stewartovských specialit, nových verzí klasických hitů. Vyhlášený interpret písní Boba Dylana však tentokrát nesáhl po folkovém materiálu, ale po soulu.

Blýskl se skladbou Curtise Mayfielda It Was Love That We Needed - po slavném People Get Ready už druhou, kterou zařadil do svého repertoáru. V soulovém duchu je interpretováno i deset ostatních skladeb, podobně jako na začátku devadesátých let jeho slavná deska Vagabond Heart. Nejméně dvě z nich jsou střiženy se smyčci podle receptu stařičkého detroitského stylu Tamla Motown, ale mnohem výraznější je fakt, že tentokrát producenti nechali Stewarta zpívat často za doprovodu ženského sboru.

HUMAN ROD STEWART
1	Human
2	Run Back into Your Arms
3	I Can't Deny It
4	Smitten
5	Don't Come Around Here
6	Soul on Soul
7	Loveless
8	If I Had You
9	Charlie Parker Loves Me
10	It Was Love That We Needed
11	To Be With You

Možná především proto, aby zakryli už odcházející chraptivou barvu jeho hlasu, nicméně skladbám toto spojení starého rockera s gospelovým pozadím přidalo na barevnosti. Stewart si zkusil i nejmodernější soulový styl s plně samplovaným základem na skladbě od dnes velmi populární zpěvačky Macy Grayové. I tady obstál se ctí. Od Stewarta čekáme především ploužáky. Je to jeho specialita.

Tentokrát se v tomto duchu nese skoro celá deska, i když hlavně z hlediska vokálního; rytmus klenuté melodie přibližuje středním tempům. Mohou z toho vznikat neobvyklé efekty jako v písni If I Had You, která je variací na známou Rachmaninovovu melodii, upravenou do lehkého rytmu jamajskými reggae, s gospelovými sbory jako z hlubokého Jihu a s neobvykle řezavým rockovým sólem Marka Knopflera.

To ukazuje, jak důmyslně je album vyprodukováno. Nejdražší nahrávací technologie, nejkvalitnější autoři a pečlivě sestavený výběr skladeb dovedou obratně zakrýt, že Rod Stewart už není hlasově to, co býval. Na druhou stranu mu přiznejme, že zpěváci jako on nebo Lionel Richie mají obrovské nadání v tom, že i průměrnou skladbu dovedou rozsvítit.

Zpěvák Rod Stewart.

Zpěvák Rod Stewart.

Zpěvák Rod Stewart.

Obal alba Human, které nazpíval Rod Stewart.