Už deset let se však věnuje jinému druhu hudby. Spolu se svou snoubenkou Candice Night vede skupinu Blackmore’s Night, která spojuje renesanční hudbu a rock.
Na konci března v Praze odstartovali evropskou kampaň kolem nového, v průběhu osmi let už šestého alba Blackmore’s Night The Village Lanterne. A po měsíci se do Prahy vrací, aby 30. dubna zahráli v pražské Lucerně.
"Nebude to naše první vystoupení v Česku a určitě ani poslední," říká jedenašedesátiletý kytarový virtuos. "Jezdíme sem nejen hrát, ale i načerpat sílu z kořenů naší hudby, které jsou v Česku a v celé střední Evropě všude přítomné."
Říká se, že v Praze máte svá zamilovaná historická místa.
Když sem přijedeme, užíváme si dlouhých procházek po památkách. A máme svou oblíbenou hospodu na hranicích bývalého Židovského města. Na jedné z našich desek jsme jí dokonce věnovali jednu skladbu.
Proč dáváte přednost středoevropské renesanční kultuře před vaší domácí, alžbětinskou?
Já jsem vždycky měl raději starou německou hudbu s břesknými pozouny a trubkami než unylé anglické brnkání na loutnu. To je nuda.
Pamatujete se, kdy jste se potkal poprvé s renesanční hudbou?
Přesně. Jako osmiletý kluk jsem objevil píseň Greensleaves (pozn.: Nejznámější česká verze Marty Kubišové se jmenuje Dobrodružství s bohem Panem). Byla to jedna z prvních skladeb, které jsem se naučil hrát na kytaru. K tomu opravdovému setkání však došlo až koncem 60. let. Tehdy jsem jí úplně propadl.
Není to zvláštní představa, že tehdejší hardrocková hvězda poslouchala v soukromí renesanční hudbu?
Ale já jsem se jí věnoval nejen v soukromí! Když si vezmete písně Child In Time nebo Smoke On The Water, najdete v nich spoustu prvků středověké hudby. Na naší nové desce je úprava Child In Time, která v novém aranžmá právě ty folkově renesanční prvky vyzdvihuje. Nedávno jsme se totiž v nějaké partě mladých lidí, kteří mě začali poslouchat až s Blackmore’s Night, bavili o Deep Purple a já jsem zjistil, že už tu skladbu neznají. Tak jsme jim ji tehdy spolu s Candice zahráli a pak jsme ji znovu natočili.
Je pravda, že právě skladba Child In Time byla důvodem, kvůli kterému jste se rozešel s Deep Purple?
Jedním z důvodů. Ian Gillan ji neměl rád. Nejdřív se vymlouval, že na ni s hlasem nestačí, ale to byly jen vytáčky, abychom ji vypustili. Mě to mrzelo, vždycky jsem byl na tu skladbu pyšný. Tak jsem vždycky uprostřed show začal s prvními akordy, a to už se pak nedalo říct ne.
Zabýváte se spíš světskou částí renesanční hudby. Duchovní složka vás nebaví?
Máte pravdu, milujeme staré pijácké písně, slavnostní dvorskou hudbu a podobně. Ale také už třicet let sbírám koledy. Chtěl bych z nich letos před Vánocemi natočit další desku Blackmore’s Night.
Vaše koncerty jsou nevypočitatelné. Jednou jsou spíš folk-renesančně rockové, jindy se víc blíží repertoáru Deep Purple. Co z toho čeká publikum v Praze?
Sám nevím. Obvykle se tak pět nebo deset minut před koncertem nenápadně podívám do sálu a podle publika se rozhodnu, co budu hrát.
