Richard Müller se prohýbá pod tíží dramatických slov

- Současný projekt zpěváka Richarda Müllera z jeho dosavadní diskografie vybočuje. Zatímco dříve si psal slova spíše sám, teď zpívá česky texty Michala Horáčka. Navazuje tak na starší (nejen) horáčkovské šansonové projekty V penzionu svět nebo Citová investice, které se opíraly o souhvězdí velkých jmen. Nyní je Müller tím středem, kolem něhož se točí skladatelé Petr Hapka, Jaroslav Filip či nováček Ivan Tásler z oblíbené slovenské skupiny I.M.T. Smile.

Ve studiu se Müller obklopil doprovodnou kapelou, vesměs osvědčenými muzikanty včetně kytaristy Andreje Šebana, a přizval galerii prominentních hostů: Hanu Hegerovou, polovinu kapely Lucie, Annu K či Ivu Bittovou. A jako by ani to nestačilo, müllerovskou sešlost vizuálně podpořil Jan Saudek, který vybavil obal nové desky "barokními" retušovanými snímky.

Pravda, Müller si s hosty porozuměl. Vůči jeho češtině, skladatelské invenci autorů nebo muzikantské úrovni alba nelze nic namítat. Problematická je jiná věc: výraz. Některé předimenzované obrazy si vyžádaly takovou nálož dramatičnosti, až Müllerův zpěv zploštěl. Štvanice je vážné téma o lidském hyenismu, avšak Michal Horáček je popsal očekávaným způsobem a Müller to křečovitě "prožil". Také song Duch versus lapiduch vyznívá jako neudržitelné nakupení velkých slov ("Zemře tu člověk... nebo Bůh?") a hekticky vybičovaného napětí, jež nezachránil ani Vladimír Brabec vroličce recitujícího majora.

SKLADBY

Nina Ricci

Srdce jako kníže Rohan

Až povezou mě na lafetě

Flétnu do žita

Štvanice

Baroko

Duch versus lapiduch

Zemdlené tisíciletí

Stín stíhá stín

Stane se, že

Richard Müller, Michal Horáček a Jan Saudek. CD, 47 minut, vydala firma B&M Music/Universal Music.

Čím méně tím více - to platí pro tuhle Müllerovu desku, jež ledabyle operuje s pojmy tisíciletí, Hieronymus Bosch, Čingischán či Džugašvili (skladba Zemdlené tisíciletí). Ta velká slova jsou příliš vzdálena niternějším pocitům; nicméně i v rozměrech epochálních písňových pláten se Horáčkovi s Müllerem zadařilo. Ve skladbě Baroko se parametry velikášství srovnaly pod tlakem uvolněné náladové muziky, již Tásler výtečně vybavil vláčnou, zvolna gradující melodií. Rockující rytmus, švih a odlehčení provází další podařenější píseň Flétnu do žita, která je jakousi debatou mezi doktorem, chemikem a filozofem, kteří ztratili víru v sebe.

Civilnější témata, například duet s Hanou Hegerovou nazvaný Stín vrhá stín, přinášejí alespoň osvobození od filozofů či dějepisu. Stačí pohled z okna na scénu podzimního rána, "již kdosi pojal celou v barvě cínu". Müller a Hegerová spíš vyprávějí než zpívají, ale je v tom hodně citu a poznání. Správnou míru tvůrci projektu našli i v miniatuře Stane se, že... Hlas Ivy Bittové vynesl verše o smyslu poezie na úroveň pavučinné křehkosti. Je to vydařená ukázka, jak může fungovat kontrast mezi silným tématem a prostým vyjádřením. Ovšem slova, že poezie je konečné řešení otázky zbytečných řečí, působí jako zrcadlo kriticky nastavené vlastnímu projektu...

Dvěma šťavnatým písním, Nina Ricci a Srdce jako kníže Rohan, pak lze vytknout snad jen agresivní světácké dryáčnictví, které v případě Müllerova zpěvu není úplně zlehka nad věcí. Avšak Táslerova muzika odtéká svěžím tempem a Michal Horáček zasahuje cíl výstižnými obraty, v písni Nina Ricci například sloganem "hýčkal nás chlív". Skladba Srdce jako kníže Rohan, prošpikovaná výrazy z hráčského prostředí, je asi nejvtipnějším songem desky, který má šanci zlidovět. Co si s tou deskou má člověk počít? Vyzobat čtyři nebo pět rozinek. Zbytek se poněkud přepekl.

Richard Müller a Jan Saudek na obalu CD.

Richard Müller a Michal Horáček pózují na obalu CD.

Obal nového CD, při jehož realizaci se sešli Richard Müller, Michal Horáček a Jan Saudek.