Jiří Všetečka vloni oslavil sedmdesátiny a letos je tomu půl století, co začal fotografovat. Bývalý pedagog má za sebou řadu knižních publikací či výstav. Uspořádání nynější retrospektivy Pražský chodec je tedy nasnadě. Hned však dodejme, že ji bohužel pojal duch oficióznosti.
V 60. letech Všetečka náležel k těm, kteří zde uplatňovali (spolu například s Pavlem Diasem, Dagmar Hochovou, Leošem Neborem či Miloněm Novotným) principy tzv. humanistické fotoreportáže a humanistického fotodokumentu.
Posléze se vyhranil ve dvou směrech: v pouliční momentce a v "reportážně" focené městské architektuře. Ztělesněním těchto inklinací byla publikace Pražský chodec (poprvé vydaná 1978).
Na témže místě
Fotograf v ní své snímky spojil s úryvky ze stejnojmenné poetické prózy Vítězslava Nezvala z roku 1938. Na svou dobu to byla ojediněle impresivní a civilní černobílá fotopragensie.
Postupem času se Všetečka oddal barvě a líbivosti: jak při momentkách, tak při exponování záběrů Prahy, jejíž památky, v čele s Hradem, snímá při západu slunce, v oparu či v mlze.
Kromě toho se při šíření svého díla spojil se státními orgány a s orgány veřejné správy, takže například roku 2002 byla na témže místě jako teď (v Tereziánském křídle Starého královského paláce Pražského hradu) už jedna autorova kolekce pod názvem Pražský chodec instalována; tehdy šlo o zastávku putovní výstavy připravené ve spolupráci s Českými centry, Ministerstvem zahraničí ČR a pražským magistrátem.
Čím hladší, tím kluzčí
Současná expozice sestává ze dvou částí. Jedna se nachází v Tereziánském křídle, druhá v přilehlé Zahradě na Valech, pod širým nebem. Při skladbě vnitřní části retrospektivy byl Všetečka sám sobě kurátorem.
Do dolního podlaží křídla rozvěsil bez popisků či aspoň datací výběr z černobílých dokumentárních prací a na dvou místech běží diaprojekce z barevných momentek. Horní podlaží křídla vyhradil barevným obrazům Prahy, opět bez jakýchkoliv informací. Vše je nazvětšováno technicky brilantně, o tom nemůže být sporu.
Pak už je v Tereziánském křídle sporné vše: dolnímu podlaží Všetečka nevtiskl tvar, který by ukázal jeho tvůrčí cestu odněkud někam. Jde o narcistní sestavu, která divákovi sugeruje, že se setkává s panem Fotografem, jehož objektiv vše proměňuje v Krásu a Význam.
A nezřízená kumulace dramatických barevných obloh, sluncí a věží v horním podlaží disponuje parametry kýče. Och, ta naše Matka měst, jak krásná jest! Alespoň že kurátor Pavel Lagner dokázal akcentovat určitou kvalitu – na panely do zahrady zvolil snímky z časů autorova lepšího já; Všetečka například vystihl uvolněnou atmosféru mezi "květinovou" mládeží před pražským jarem 1968.
Všetečkův Pražský chodec přešlapuje v Tereziánském křídle a v Zahradě na Valech celkově pět a půl měsíce – skončí až 31. srpna. Tenhle termínový přepych především signalizuje dramaturgickou řídkost při koncepci programu pro daný výstavní prostor.
Jiří Všetečka - Pražský chodec
Kurátor interiérové části Jiří Všetečka, kurátor exteriérové části Pavel Lagner, architekt Petr Fuchs. Pražský hrad. Výstava trvá do 31. srpna 2008. Více informací na www.prazskychodec.info.
Hodnocení MF DNES: 30%
