RECENZE: Lucie Bílá dala na Recitálu konečně prostor jen svému hlasu

Lucie Bílá je v posledních měsících k nezastavení. Po rozjuchaných tanečních hitech a sérii vánočních koncertů přichází s albem Recitál, kde konečně dává naplno vyniknout svému hlasu.

Obal alba Recitál

Když na podzim loňského roku vyjížděla na své první halové turné, představila kvůli tomu novou hudební tvář. Rozjuchanými vykrádačkami elektronických tanečních hitů od Katy Perry či přetextovanými "rockovými" písněmi od Nirvany tou dobou vzbudila spíše rozpaky a zdvihnutá obočí, zda má tohle s tolikrát potvrzeným titulem nejpopulárnější zpěvačky v zemi opravdu zapotřebí.

Ještě než stihly pochyby úplně zapadnout sněhem jejích profesně přesných vánočních koncertů a "živáku", který z nich pořídila, přichází Bílá s nahrávkou, která se dá shrnout jedním slovem - konečně.

Na albu pojmenovaném Recitál totiž udělala to, co se s jejími dispozicemi nabízelo už dlouho: dala naplno prostor svému hlasu, který ji přes všechny více či méně kontroverzní nebo milé cukrbliky na její pozici v českém středním proudu vynesl. Celé album prý vzniklo během jediného dne a tvoří je většinou převzaté a počeštěné písně známé jak z koncertního repertoáru Bílé, tak z její sólové tvorby.

Jedinými použitými nástroji na desce jsou přitom hlas Bílé a citlivý klavírní doprovod Petra Maláska. I z toho, že Malásek dělá Bílé dlouhá léta kapelníka a produkoval její poslední řadovku, je patrné, že ti dva si dobře rozumějí v hledání hudebního výrazu. A právě to dělá z alba Recitál, na kterém nezbyl prostor pro spekulace, patrně nejatmosféričtější nahrávku, jakou Bílá zatím vydala.

Jako na koncertě

Předvádí na ní totiž v úplnosti svůj hlasový rejstřík. Méně známým melodiím, jakou je Tma, dokáže jen výrazem dodat potřebnou dramatičnost a napětí.

Recitál

80 %

Lucie Bílá

CD, 349 Kč

A těm provařeným, jako je Cohenovo Hallelujah (zde s názvem Desatero) či Dream A Little Dream Of Me (Hvězdy jsou hvězdy) zase potřebnou přirozenost a specifičnost, která brání podloudnému srovnávání s originálem. Potěší, že hrozbě přehrávání se coby zpěvačka nevyhnula jen v několika málo okamžicích, jakým je závěrečný bonus Modi.

Je pravda, že albem Recitál Bílá nechtěně připomíná velkou slabinu svého repertoáru: nedostatek dobrých písní napsaných přímo jejímu výjimečnému hlasu na míru. Není to žádný hudební převrat, ale Bílé se povedlo důstojně a elegantně připomenout, že je skvělá interpretka s hlasem zralým pro pop i šanson, kterému komorní koncertní nastavení vyloženě svědčí.