"Češi by měli za uměním cestovat," zní známý výrok ředitele Národní galerie Milana Knížáka, kterým zdůvodňoval fakt, že "jeho" NG nebyla příliš otevřená souborným výstavám, na kterých by byla vidět zásadní díla zahraničních sbírek. "Návštěvníci si mohou zajet do Vídně," tvrdil Knížák.
O to překvapivější je proto výstava Monet - Warhol, na které je k vidění osm desítek uměleckých děl pocházejících výhradně z vídeňského muzea Albertina a v něm umístěné známé sbírky, do níž za necelé půlstoletí nasbírali Rita a Herbert Batlinerovi tři sta děl.
Expozice, na které se v jedné místnosti sešly Lekníny impresionisty Clauda Moneta, Pruhované šaty od fauvisty Henriho Matisse a několik variací Elektrického křesla pop-artového umělce Andyho Warhola, jsou vyváženým výběrem, který příjemně a promyšleně doplňuje sbírky Národní galerie.
Ve velkorysých funkcionalistických prostorách Veletržního paláce je tak vidět skutečně reprezentativní přehlídka světového moderního umění. A opravdu stojí za to.
Kromě známých jmen, jako je třeba Vasilij Kandinskij, Max Ernst nebo Joan Miró, výstava nabízí i výjimečný soubor představitelů ruské avantgardy nebo několik děl současného amerického umělce Alexe Katze, který ve světě umění proslul jako odvážný a vynalézavý tvůrce. "Ve svém díle nehledám příběhy, je tam spousta symbolů," tvrdí o svém díle Katz.
Výstava sice využívá časové osy, přesto však klade důraz spíš na celkové působení děl v prostoru a jejich vzájemnou interakci. Díky tomu nabývají umělecká díla zcela nových významů.
Monetova pozdní olejomalba, která vznikla v jeho venkovském domě v Giverny a stojí téměř na pomezí abstrakce, je tady ukázána v kontextu Květů na žlutém pozadí surrealisty Maxe Ernsta, které vznikly o deset let později, nebo Krajiny Alberta Giacomettiho z roku 1952.
Výstava Monet - Warhol umožňuje sledovat vývoj moderního umění od jeho počátků až do současnosti a odhalovat souvislosti a vazby, které jsou jindy a jinde skryty.
Hodnocení MF DNES: 80 %